| Ing. Adolf Rázek | |
|---|---|
| Narození | 30. listopadu 1930 Horní Jelení |
| Úmrtí | 2. listopadu 2018 (ve věku 87 let) |
| Povolání | policista, technik, elektrotechnik, politický vězeň a vyšetřovatel |
| Ocenění | Artis Bohemiae Amicis (2015) účastník odboje a odporu proti komunismu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Adolf Rázek (30. listopadu 1930[1] – 2. listopadu 2018) byl český katolický aktivista, politický vězeň komunistického režimu, vyšetřovatel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu specializující se zejména na pronásledování věřících (1995-2000) a člen Konfederace politických vězňů.
Život
Adolf Rázek se narodil v Horním Jelení a v jeho útlém věku se rodina odstěhovala do Prahy. Vyučil se mechanikem a vystudoval sdělovací elektrotechniku na ČVUT. Na přelomu 40. a 50. let, když komunisté zlikvidovali katolický tisk, se podílel na vydávání jeho ilegální náhrady, za což byl v roce 1952 odsouzen a uvězněn (klasifikováno jako "protistátní činnost - pobuřování a sdružování proti republice"). Ve vězení strávil 4 roky, mimo jiné v táboře Mariánská na Jáchymovsku.
Poté pracoval střídavě jako dělník a technik, od roku 1975 byl vedoucí technicko-hospodářské správy Matematického ústavu ČSAV. V roce 1985 byl znovu zatčen a vězněn, tentokrát za práci v křesťanském samizdatu a dovoz křesťanské literatury. Široká mezinárodní publicita případu nakonec vedla k tomu, že byl odsouzen pouze k podmíněnému trestu a mohl i zůstat na MÚ ČSAV, odkud v roce 1990 odešel do důchodu.
Do listopadu 1989 byl členem ČSL, poté se podílel na zakládání KDS, odkud po krátké době odešel. Jako nestraník byl členem obvodního zastupitelstva a rady v Praze-Modřanech. Současně se na úseku sociální práce s vězni a uprchlíky angažoval v rámci nevládní organizace Charita.
Od roku 1992 pracoval na objasňování zločinů StB v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu při FMV, od roku 1995, kdy úřad získal pravomoci policejního úřadu vyšetřování, jako vyšetřovatel. Mimo vyšetřovací činnost se věnoval též zprostředkování poznatků z vyšetřování veřejnosti. Mimo jiné se v 90. letech zabýval případy Babice a Číhošť. I jeho zásluhou byl příslušník StB Ladislav Mácha, mučitel a spoluvrah P. Josefa Toufara, alespoň symbolicky souzen a odsouzen. Měl podíl na exhumaci ostatků pátera Toufara v roce 2015, kdy poskytl zákres Ďáblického hřbitova ze začátku 90. let 20. století. Vyšetřoval rovněž úmrtí kněze Franze Sitteho, k němuž došlo v roce 1960 v litoměřické vazební věznici. Podle jeho scénáře natočil v roce 1993 Karel Hynie film Na slunné straně Milešovky.[2]
Do důchodu odešel v roce 2000 jako vedoucí odboru vyšetřování.
Odkazy
Reference
- ↑ Jeden z dvanácti zpravidla zrazuje - Katolický týdeník. www.katyd.cz [online]. [cit. 2019-02-24]. Dostupné online.
- ↑ SITTE, Franz. Na slunné straně Milešovky. Duchcov: Nakladatelství Kapucín, 2011. 152 s. ISBN 978-80-86467-43-6. S. 149.
Externí odkazy
- Komunistická represe církví a procesy v padesátých letech (Rozhovor s Adolfem Rázkem v České křesťanské akademii (ČKA) v Plzni) - otázky kladl Ivo Fencl, vyšlo na Britských listech 19. 12. 2003
Literatura
- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Adolf_Rázek |
