| Aero A-12 | |
|---|---|
 Aero A-12 | |
| Určení | víceúčelový vojenský letoun |
| Výrobce | Aero |
| Šéfkonstruktér | Ing. Antonín Husník[1] |
| První let | 1923 |
| Zařazeno | 1924 |
| Uživatel | Československé letectvo |
| Vyrobeno kusů | 93 |
| Varianty | Aero A-22 |
| Další vývoj | Aero A-11 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Aero A-12 byl jednomotorový pozorovací dvoumístný dvouplošník smíšené konstrukce, který mohl též sloužit jako bombardovací letoun.
Vývoj
Prototyp byl zalétán roku 1923 šéfpilotem továrny Aero Josefem Novákem. Po objednávce Ministerstva národní obrany byla ještě v roce 1923 zahájena stavba 49 sériových A-12. V roce 1924 následovala stavba 26 letounů a poté dalších 18. Část z nich byla vyrobena továrnou Letov. Letouny Aero A-12 měly instalovány pohonné jednotky Maybach Mb IVa o výkonu 176 kW. Během provozu značně trpěly lamelové chladiče Aero, vystupující po obou stranách z motorových krytů, vibracemi motoru. Byly proto zaměněny za chladič skříňový na baldachýnu.
U Aera A-12 byly poprvé zavedeny povinné pevnostní zkoušky při přejímání prototypu a průběžně při dodávkách sériových letounů. Stroj určený k lámacím zkouškám byl určen namátkovým výběrem komise, stanovené MNO den před testem.
Již v roce 1923 byl v mateřské továrně pokusně opatřen drak letadla A-12 motorem Walter W-IV o maximálním výkonu 205,9 kW. Pro letové zkoušky v roce 1924 byly postaveny tři prototypy, které již nesly označení nového letounu Aero A-11.
Od roku 1925 nasadila továrna Aero na svou soukromou linku Praha-Mariánské Lázně tři letouny Aero A-22. Jednalo se o dopravní variantu A-11, která během tří let trvání tohoto spoje nalétala se stoprocentní pravidelností a bez nehody 82 000 km.
Nasazení
Po Mezinárodní letecké výstavě v Praze v roce 1924, kde byl nový letoun A-12 představen veřejnosti, začala vojenská správa přebírat od června první stroje, které byly zařazeny ke všem třem leteckým plukům.
A-12 byl na svoji dobu rychlý a snadno ovladatelný stroj, který jako první letoun československé konstrukce získal historicky první čtyři světové letecké rekordy pro Československo během II. letu o Cenu presidenta republiky konaného 7. září 1924, které byly současně rekordy národními. Jednalo se o rychlostní lety na 100 a 200 km s užitečným zatížením 250 a 500 kg, které provedli piloti Kalla, Bohumil Kašpar a František Lehký.
Po vyřazení z vojenské služby ve třicátých letech byl odprodáván aeroklubům. Jeho přesnou funkční repliku je možno si prohlédnout ve vojenském leteckém muzeu v Praze-Kbelích.
Specifikace (A-12)
.jpg)
.jpg)
Údaje podle[2]
Technické údaje
- Osádka: 2 (pilot a pozorovatel/střelec)
- Rozpětí: 12,80 m
- Nosná plocha: 36,50 m²
- Délka: 8,30 m
- Prázdná hmotnost: 1 080 kg
- Vzletová hmotnost: 1 600 kg
- Pohonná jednotka: 1 × kapalinou chlazený šestiválcový řadový motor Maybach Mb.IVa
- Výkon pohonné jednotky: 176 kW (240 k)
Výkony
- Maximální rychlost: 201 km/h
- Cestovní rychlost: 172 km/h
- Dostup: 7 500 m
- Stoupavost: výstup do 5 000 m za 24 minut
- Dolet: 760 km
Výzbroj
Odkazy
Reference
- ↑ ADAM, Tomáš. Letecký konstruktér Antonín Husník [online]. fronta.cz, 2006-04-06 [cit. 2018-09-21]. Dostupné online.
- ↑ NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. Kapitola Příloha 1: Technická data československých letadel, s. 248–249.
Literatura
- KRUMBACH, Jan. Slavná Československá letadla. Křídla vlasti. Červen 1964, čís. 13, s. 426 a 427.
- ŠOREL, Václav. Letadla československých pilotů I. Praha: Albatros, 1979. 432 s.
- RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře. Praha: Naše vojsko, 1993. 192 s. ISBN 80-206-0221-6.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aero A-12 na Wikimedia Commons - (česky) Aero A-12
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Aero_A-12 |
