| Airolo | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°31′47″ s. š., 8°36′31″ v. d. |
| Nadmořská výška | 1175 m n. m. |
| Stát | Švýcarsko Švýcarsko |
| Kanton | Ticino |
| Okres | Leventina |
  Airolo Airolo, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 94,35 km² |
| Počet obyvatel | 1 476 (31.12.2020) |
| Hustota zalidnění | 15,6 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 6780 |
| Označení vozidel | TI |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Airolo (německy Eriels, rétorománsky Iriel, v místním dialektu Airö) je obec ve švýcarském kantonu Ticino, okresu Leventina. Nachází se v nejsevernější části kantonu Ticino, v údolí Valle Leventina. Žije zde přibližně 1 500 obyvatel.
Geografie
Airolo leží na horním konci údolí Valle Leventina, 55 km severně od kantonálního hlavního města Bellinzony, na jižním úpatí Gotthardského průsmyku na hranici s německy mluvícím Švýcarskem (kanton Uri) a rétorománským Švýcarskem (kanton Graubünden). Západně od Airola se rozprostírá údolí Val Bedretto, z něhož se lze dostat do sousedního kantonu Valais přes průsmyk Nufenenpass a průsmyk Griespass (pouze turistickou stezkou) nebo do italského údolí Val Formazza přes průsmyk Passo San Giacomo (také turistická stezka). Kromě hlavního centra patří k obci také vesnice (místní části) Brugnasco, Fontana, Madrano, Nante a Valle; další osady Albinasca a Bedrina jsou v současnosti neobydlené.
Sousedními obcemi jsou Bedretto, Quinto a Lavizzara v kantonu Ticino, Realp, Hospental a Andermatt v kantonu Uri a Tujetsch v kantonu Graubünden.
Historie
Lidé se v Airolu zdržovali již ve 2.-3. století n. l., jak dokládají římské hroby v osadě Madrano. Historie obce Airolo byla vždy ovlivňována dopravou přes Gotthardský průsmyk. Velký hospodářský význam tak mělo pohostinství a obchod s mulami.
Nejstarší doklad o obci pod názvem Oriolo pochází z roku 1210, ve 14. století se objevuje jako Oriollo, Oirolo, Yroll(i)o, Airol(l)o či Ayrolio.[1] Název místa pravděpodobně pochází z lidového latinského slova *oriolu „úzký okraj, hřeben“.[2]
Katolický farní kostel Santi Nazario e Celso byl postaven ve 12. století a poprvé se připomíná spolu s farností v roce 1224.[1] Současná budova byla přestavěna v roce 1879 poté, co ji v roce 1877 zničil požár, při němž shořela velká část vesnice. Věž kostela, zakončená dvouřadými dvojitými arkádami, pochází z románské doby.
V roce 1882 byl otevřen Gotthardský železniční tunel s jižním portálem v Airolu. V té době byla obec s 3700 obyvateli druhou největší obcí v Ticinu.[3] Nedaleko nádraží stojí pomník obětem stavby Gotthardského tunelu, bronzový reliéf od Vincenza Vély (1820–1891). Pro vojenskou ochranu Gotthardské silnice a Gotthardského tunelu byly postaveny pevnosti Motto Bartola (1890), Forte Airolo (1890) a Fort Hospiz (1894) jako součást vojenského okrsku Airolo (dnes Caserma Bedrina).
Dne 28. prosince 1898 zničil část obce sesuv půdy a vyžádal si tři oběti na životech.[4] Na ochranu obce byla postavena velká ochranná zeď nad domy. Obrovská lavina si 12. února 1951 vyžádala deset obětí. V průběhu 20. století byly vybudovány četné lavinové bariéry, které pokračují i v novější době.
Již v roce 1890 získalo Airolo elektrické pouliční osvětlení. Airolo bylo první obcí v kantonu Ticino, která vybudovala čistírnu odpadních vod (1969).
Během druhé světové války byly na území obce v rámci švýcarské obranné strategie vybudovány nové dělostřelecké baterie San Carlo (1938), Foppa Grande (1940) a pevnost Sasso da Pigna (1941).
V roce 1980 byl otevřen Gotthardský silniční tunel s jižním portálem v Airolu. Poté došlo k definitivnímu úbytku obyvatel a pracovních míst. V roce 2007 byl například uzavřen kdysi slavný hotel Motta na náměstí Piazza Motta. S výstavbou druhého tubusu se očekává, že od roku 2022 bude v Airolu opět žít až 300 dalších lidí.
Obyvatelstvo
| Vývoj počtu obyvatel[1] | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1574 | 1682 | 1785 | 1850 | 1880 | 1883 | 1900 | 1950 | 1970 | 1980 | 1990 | 2000 | 2010 | 2020 | |
| Počet obyvatel | 597 | 1000 | 1237 | 1624 | 3678 | 3700 | 1628 | 2140 | 1848 | 1995 | 1734 | 1593 | 1558 | 1476 | |
Údolí řeky Ticino je jednou z italsky mluvících oblastí Švýcarska.
Hospodářství
Zemědělství hrálo dlouho důležitou roli, ale v současnosti vytváří v oblasti jen málo pracovních míst. Výstavba a provoz výstavní mlékárny (Caseificio dimostrativo del Gottardo) v letech 1995–1997 umožnily lepší odbyt místních zemědělských produktů.[5] V roce 2015 mlékárnu navštívilo přes 77 000 návštěvníků, především ze Švýcarska, Německa, Nizozemska a Itálie. V budově bývalého nádraží se usídlila mlékárna Agroval SA.[3]
V průmyslovém odvětví je na prvním místě stavebnictví. Jedinou významnou továrnou v Airolu je kovozpracující podnik, který zaměstnává asi 100 lidí.
V Airolu se nacházejí servisní společnosti pro železniční a silniční dopravu a také velký vojenský výcvikový prostor, kde se cvičí zdravotnické jednotky švýcarské armády. V důsledku úsporných opatření v armádě a železničních společnostech zaniklo v Airolu mnoho pracovních míst, což vedlo k poklesu počtu obyvatel. Důležitou roli hrály také vodní elektrárny. V roce 1922 postavila obecní elektrárenská společnost elektrárnu Calcaccia, která měla zpočátku pouze Peltonovu turbínu o výkonu 440 kW. Vysokotlaká říční elektrárna využívá vodu z rybníka ve výšce 400 m. Elektrárna Lucendro, postavená ve 40. letech 20. století, patří od roku 2015 společnosti Azienda Elettrica Ticinese (AET).[6]
Navzdory tlaku tranzitní dopravy je Airolo hojně navštěvovaným rekreačním střediskem. Airolo bylo prvním lyžařským střediskem v Ticinu a dosud je velmi významné. Lyžařský areál Pesciüm na severním svahu v jižní části obce zahrnuje pět lyžařských vleků, sedačkovou lanovku a dvě lanovky a umožňuje přístup na 30 náročných kilometrů sjezdovek v nadmořské výšce 1175 až 2255 m.[7] V létě je Airolo oblíbeným výchozím bodem pro pěší túry (Strada Alta, Sentiero degli Alpi).
Doprava
Airolo je železniční stanicí na Gotthardské dráze. Obec leží u jižního portálu železničního a silničního tunelu na dálnici A2. Stanice byla až do otevření Gotthardského úpatního tunelu v roce 2016 jednou z nejdůležitějších stanic na původní gotthardské trati.
Pamětihodnosti
- Forte di Airolo, pevnost z roku 1890
- Farní kostel Santi Nazario e Celso z roku 1224
Osobnosti
- Giuseppe Motta, spolkový rada
- Doris de Agostini, lyžařka
- Eugenio Corecco, římskokatolický biskup
Zajímavost
Letní prázdniny roku 1895 trávil v Airolu Albert Einstein.[8]
Odkazy
Související články
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Airolo na německé Wikipedii.
- ↑ a b c FRANSIOLI, Mario. Airolo [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2022-03-18 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. (německy)
- ↑ KRISTOL, Andres. Lexikon der schweizerischen Gemeindenamen. Frauenfeld/Lausanne: Centre de Dialectologie an der Universität Neuenburg, 2005. S. 80. (německy)
- ↑ a b MILLER, Anna. Schöne Grüsse aus Airolo. Hat das Dorf am Gotthard-Südportal noch eine Zukunft?. Das Magazin. 2016-03-19, s. 8–17. (německy)
- ↑ HARDMEYER, J. Die Schweiz. Schweizerische illustrierte Zeitschrift 2. [s.l.]: [s.n.], 1898. Kapitola Der Bergsturz von Airolo vom 27.–29. Dezember 1898, s. 514–520. (německy)
- ↑ Demonstrationskäserei [online]. Caseificio del Gottardo [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Impianto idroelettrico Lucendro [online]. Azienda Elettrica Ticinese [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Airolo [online]. Gemeinde Airolo [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. (německy)
- ↑ SCHARF, Günter. Einstein, Albert [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2015-12-22 [cit. 2022-12-30]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Airolo na Wikimedia Commons - (italsky) [1] – oficiální stránky
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Airolo |
