| Alain de Benoist | |
|---|---|
 Alain de Benoist (2012) | |
| Rodné jméno | Alain Marie de Benoist |
| Narození | 11. prosince 1943 (80 let) Quartier Saint-Symphorien de Tours |
| Pseudonym | Fabrice Laroche |
| Povolání | filozof, spisovatel, esejista, politický aktivista, politický teoretik a novinář |
| Alma mater | Pařížská právní fakulta Lycée Montaigne Univerzita Paříž 1 Panthéon-Sorbonne Lyceum Ludvíka Velikého |
| Významná díla | Vu de droite |
| Ocenění | Prix de l'essai (1978) |
| Politická příslušnost | Nacionalistické hnutí pokroku |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alain de Benoist (* 11. prosince 1943) je francouzský intelektuál, zakladatel myšlenkového směru Nová pravice a hlavní představitel francouzského think tanku GRECE.
Životopis
Alain de Benoist se narodil v Saint-Symphorien ve Francii a studoval na Sorboně práva, filosofii, sociologii a církevní dějiny.
Benoist vydává dva časopisy: Nouvelle École (od roku 1968) and Krisis (od roku 1988). Jeho články se objevují i v řadě dalších periodik, jako je Mankind Quarterly, The Scorpion, Tyr, Chronicles, Le Figaro. Časopis Nové levice Telos rovněž publikoval několik jeho textů, což vyvolalo protesty některých členů redakce.
V roce 1978 obdržel cenu od Francouzské akademie za svoji knihu Vu de droite: Anthologie critique des idées contemporaines (Copernic, 1977). Celkem vydal více než padesát knih.
Ideologie a názory
Alain de Benoist spolupracoval s různými osobami spojenými s Alžírskou válkou o nezávislost. Od ideové blízkosti k francouzskému fašistickému hnutí v počátcích jeho tvorby v roce 1970 se později přesunul více ke kritice globalizace, neomezené masové imigrace a liberalismu. Naproti liberálnímu pojetí míšení ras, kultur a etnik v USA staví oddělení a uchování civilizací a kultur.
Benoist doufá v rozvoj volné diskuse a většího podílu občanů na moci v demokratických státech. Věří ve federální Evropu, ve které národní státy jsou již překonány a ustoupily regionální identitě a zájmům společným kontinentu.
Sám sebe odmítá označit za pravičáka či levičáka a v poslední době vystupuje méně radikálně: nyní preferuje spíše Heideggera než Nietzscheho, podporuje etnopluralismus spíše než ztrátu identity přistěhovalců (přestože masovou imigraci jako takovou nepodporuje), vyjadřuje se k ekologii a ke křesťanství se již staví méně agresivně.
Jeho kritici, jako například Thomas Sheehan, říkají, že Benoist vyvinul nově formulovaný fašismus. Roger Griffin za použití vlastní definice fašismu, která mluví o „populistickém ultranacionalismu" a „hrdinském znovuzrození národa“, tvrdí, že Nová pravice pokračuje v díle „fašistických ideologů“ jako Armin Mohler a Julius Evola směrem, který má jejím ideologům typu de Benoista umožnit vyhlašovat „metapolitické“ postoje, ale že nicméně stále obsahuje části fašistické ideologie.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alain de Benoist na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alain de Benoist
- Les Amis d'Alain de Benoist - stránky Sdružení přátel Alaina de Benoist (francouzsky).
- Výběr článků de Benoista (v angličtině)[nedostupný zdroj]
- Tři rozhovory s de Benoistem (v angličtině)[nedostupný zdroj]
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Alain_de_Benoist |
