| Alois Podhajský | |
|---|---|
 Alois Podhajský v roce 1929 | |
| Narození | 18. února 1864 Blatná Rakouské císařství  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 24. prosince 1946 (ve věku 82 let) Praha Československo  Československo |
| Místo pohřbení | Hřbitov Malvazinky |
| Národnost | Česká |
| Choť | Josefina Podhajská |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Armádní generál |
| Doba služby | 1881–1933 |
| Sloužil | Rakousko-Uhersko Československo |
| Složka |  Císařsko-královská zeměbrana.svg) Československá armáda |
| Války | I. světová válka |
 multimediální obsah na Commons | |
Alois Podhajský (18. února 1864 Blatná[1] – 24. prosince 1946 Praha) byl rakousko-uherský polní podmaršálek a později československý armádní generál.
Život
Za první světové války bojoval na srbské, ruské a italské frontě, po válce složil přísahu nově vzniklé Československé republice. V jejích službách pak bojoval proti maďarským bolševikům a potlačil oslavanské povstání.[2]
Byl jediným synem četnického strážmistra Františka Podhajského a Anny Tiché. Rané dětství prožil v Jablunkově, kde navštěvoval německou základní školu. V deseti letech jej otec přihlásil na kadetku v Sankt Pölten, ale zranění jej vyřadilo z přijímacích zkoušek. Ve studiu pak pokračoval na německém gymnáziu v Těšíně, ale po incidentu s profesorem zpěvu musel školu v tercii opustit a nastoupil jako telegrafista ke dráze. Jako šestnáctiletý se přihlásil na pěchotní kadetku v Košicích, pak přešel do Prešpurku a po 4 letech ukončil školu jako nejlepší v ročníku. Pak nastoupil k pěšímu pluku č. 98 a postupoval v hodnostech přiměřeně meziválečné době. Jako poručík byl vyslán na Válečnou školu ve Vídni a po dvou letech byl přidělen ke generálnímu štábu. Ve třiceti byl určen k mapovacímu oddělení vojenského zeměpisného úřadu generálního štábu a otevřela se před ním kariéra vysokého štábního důstojníka.
.jpg)
Generální štáb opouštěl Alois Podhajský jen když byl pověřen povinnou praxí u jednotek, jinak vyučoval v kursu štábních důstojníků zeměbrany a shodou okolností byl velitelem zeměbranecké pěší brigády č. 42 v Praze, když jej v hodnosti plukovníka zastihla světová válka. Po mobilizaci byla jeho brigáda vyslána v sestavě VIII. sboru 5. armády na srbskou frontu. Úspěšně překročila řeku Drinu, ale po oslabení fronty byli Rakušané nuceni ustoupit. Podhajský se vyznamenal jako velitel zadního odřadu a jeho zásluhou se dostaly zbytky ustupujících vojsk do bezpečí. Obdobně vynikl i při ústupu za řeku Sávu. Roku 1915 byl Podhajský vyslán na ruskou frontu a počátkem června 1917 se s celou divizí přesunul na frontu italskou. Až v srpnu 1917 byl konečně poslán na zdravotní dovolenou a v září téhož roku obdržel hodnost polního podmaršálka. Na italské frontě bojoval až do konce války, v říjnu 1918 dokonce i proti vojskům britského XIV. sboru u Cimetty.
Od prosince 1918 do roku 1927 byl zemským vojenským velitelem pro Moravu a Slezsko, v letech 1927–1933 generálním inspektorem československé branné moci.[3]
Když generál Syrový působil jako ministr národní obrany v druhé Černého vládě, byl zastupován třemi generály. Jedním z nich byl Alois Podhajský, který tuto prestižní pozici zastával krátce, od 1. září do 14. (18.) října 1926. Šlo však spíše o náhodu, protože mu přitěžovalo to, že nebojoval v legiích.
Obsazení míst klíčových generálů bylo v předválečném Československu spíše výsledkem politických her, a proto byl uvnitř ozbrojených sil připuštěn boj mezi legionáři a nelegionáři, což Podhájského po celou jeho kariéru poškozovalo. 31. prosince 1933 odešel jako generální inspektor čs. branné moci do výslužby. Dne 12. 5. 1945 byl zatčen a obviněn z kolaborace spočívající v údajné spolupráci s agrárníky, pobírání protektorátní penze pro rakousko-uherské vysloužilce a v členství v Českém svazu válečníků. Zemřel na Štědrý den roku 1946.[4][3]
Je pochován na Malvazinkách.[5]
Vyznamenání
|
Vojenský služební odznak, II. třídy pro důstojníky |
|
Řád koruny, II. třídy |
|
Vojenský záslužný kříž, III. třídy |
|
|
Vojenský služební odznak, III: třídy pro důstojníky |
|
|
Vojenský záslužný kříž, III. třídy |
_Ribbon_bar.svg)
|
Řád Leopolda, V. třídy – rytíř |
|
Železný kříž, II. třídy |
|
Řád červené orlice, II. třidy s meči |
|
|
Vojenská záslužná medaile, bronzová |
|
|
Vojenský záslužný kříž, II. třídy |
|
Řád železné koruny, II. třídy |
|
Železný kříž, I. třídy |
|
Řád Leopolda, III. třída – komtur |
|
Řád italské koruny, II. třídy – velkodůstojník |
|
Řád čestné legie, III. třídy – komandér |
|
Řád svatého Sávy, II. třídy – velkodůstojník |
|
Řád rumunské hvězdy, II. třídy s meči |
|
|
Řád svatého Sávy, I. třídy – velkokříž |
|
Řád tří hvězd, I. třídy – komandér velkého kříže |
|
Řád velkonížete Gediminase, II. třídy – velkodůstojník |
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Josef Fučík: Osmadvacátníci – Spor o českého vojáka 1. světové války, Mladá fronta 2006, vydání první. Kapitola VII. Legenda, či nezměnitelný fakt?, str. 402–403
- ↑ a b FUČÍK, Josef. Generál Podhajský. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2009. 344 s. ISBN 978-80-7185-962-8. S. 333.
- ↑ PERNICA, Bohuslav. Alois Podhajský. www.researchgate.net [online]. [cit. 2022-5-20]. Dostupné online.
- ↑ PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526–1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2. S. 370.
Literatura
- FUČÍK, Josef. Generál Podhajský. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2009. 344 s. ISBN 978-80-7185-962-8.
- PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526–1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.
- ŠEBOR, Miloš. Alois Podhajský, voják. Řím: Křesťanská akademie, 1983.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Podhajský na Wikimedia Commons - Ecce Homo – Alois Podhajský (Český rozhlas Brno)
- Polní podmaršálek Alois Podhajský (1864-1946)
- válka.cz, Podhajský Alois armádní generál
- Internetová encyklopedie Brna, armádní generál Alois Podhajský
- www.researchgate.net
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Alois_Podhajský |
