Alois Vašátko

Alois Vašátko
„Ámos“
Alois Vašátko jako pilot francouzského letectva (Francie, 1940)
Narození	25. srpna 1908 Čelákovice, České království, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	23. června 1942 (ve věku 33 let) Lamanšský průliv
Národnost	Češi
Civilní činnost	učitel
Vojenská kariéra
Hodnost	štábní kapitán letectva/Wing Commander Royal Air Force (generálmajor in memoriam)
Doba služby	1928–1942†
Sloužil	Československo Československo Francie Francie Spojené království Spojené království Československé státní zřízení v exilu
Složka	Československá armáda (1928–1935) Československé letectvo (1936–1942) Armée de l'air (1939–1940) Royal Air Force (1940–1942)
Jednotka	Pěší pluk 22 Dělostřelecký pluk 3 Dělostřelecký pluk 54 Dělostřelecký pluk 7 Dělostřelecké učiliště Olomouc Groupe de chasse I/5 (velitel roje) 312. (československá) peruť RAF
Velel	14. pozorovací letka letka „B“ 312. peruti 312. (československá) peruť RAF Exeter (Czechoslovak) Wing
Války	druhá světová válka
Bitvy	bitva o Francii bitva o Británii
Vyznamenání	Řád Bílého lva za vítězství I. tř. (in memoriam) Řád Milana Rastislava Štefánika III. tř. (i. m.) Československý válečný kříž 1939 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem Československá medaile za zásluhy I. stupně Pamětní medaile československé armády v zahraničí rytíř řádu Čestné legie Croix de guerre 1939-1945 se sedmi palmami, dvěma zlatými a jednou stříbrnou hvězdou Záslužný letecký kříž Hvězda 1939–1945, se štítkem za účast v bitvě o Británii Evropská hvězda leteckých osádek
multimediální obsah na Commons

	Této biografii chybí portrét (od 19. století nejlépe fotografie). Víte-li o nějakém svobodně šiřitelném, neváhejte jej načíst a přidat do článku.
WikiProjekt Fotografování

Alois Vašátko DFC (25. srpna 1908, Čelákovice^[1] – 23. června 1942)^[2] byl československý letecký důstojník v době druhé světové války. Spolu s Josefem Františkem a Karlem Kuttelwascherem byl jedním z nejúspěšnějších československých stíhacích pilotů války.

Život

Do roku 1939

Narodil se v Čelákovicích jako jedno z pěti dětí místního truhláře, později válečného invalidy. Rodina se přestěhovala do Týniště nad Orlicí, kde Alois Vašátko vychodil měšťanskou školu.^[3] Po maturitě s vyznamenáním na Učitelském ústavu v Hradci Králové se stal učitelem na tehdejší menšinové české škole v Litoměřicích. O několik měsíců později nastoupil 1. října 1928 základní vojenskou službu v Československé armádě u dělostřelectva. Po ukončení prezenční služby v hodnosti podporučík začal v roce 1929 studovat na Vojenské akademii v Hranicích, z níž byl v červenci 1931 vyřazen jako poručík. Vystřídal mnohá zařazení v rámci československého dělostřelectva, velel i 2. baterii 7. dělostřeleckého pluku v Olomouci, a působil jako instruktor v Dělostřeleckém učilišti, od 1. října 1935 v hodnosti nadporučíka.^[4] V roce 1935 absolvoval kurs letounových pozorovatelů ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově, a ke dni 31. 12. 1936 byl od dělostřelectva přeložen k letectvu.^[4] Od 15. listopadu 1937 byl velitelem 14. pozorovací letky 2. leteckého pluku Dr. E. Beneše v Olomouci, vyzbrojené dvouplošníky Letov Š-328. V letech 1937 až 1938 zde absolvoval i pilotní výcvik.

Zahraniční voják

Po Mnichovské dohodě a březnovém obsazení zbytku Československa nacistickým Německem se v červenci 1939 nelegálním přechodem státní hranice přes slovenské Beskydy dostal do Polska, kde se prostřednictvím československého konzulátu v Krakově přihlásil do nově vznikajících československých jednotek. Spolu s dalšími Čechoslováky odplul z přístavu Gdyně 28. července na palubě lodi Chrobry do Francie. Po začátku druhé světové války byl zařazen do stavu Armée de l'air. Po zařazení ke stíhačům se přeškolil v pilotní škole v Chartres, kde byl 1. května povýšen na kapitána letectva a 11. května se spolu s Tomášem Vybíralem a Adolfem Vránou připojil ke Groupe de Chasse I/5. Létal na amerických letounech Curtiss H-75. Během bitvy o Francii sestřelil dvanáct nepřátelských letadel jistě a dvě pravděpodobně a stal se tak nejúspěšnějším československým pilotem a pátým nejúspěšnějším esem Armée de l'air tohoto střetnutí.^[5]

Po porážce Francie, cestou přes Maroko a lodí přes britský Gibraltar se dostal do velšského Cardiffu. Sloužil u 312. československé stíhací perutě na Hurricanech a účastnil se bitvy o Británii. Společně s poručíkem Denysem Gillamem a seržantem Josefem Stehlíkem zaznamenal její první vítězství, když 8. října 1940 nad Liverpoolem sestřelili německý bombardér Junkers Ju 88.^[6] 28. října 1940 byl povýšen na štábního kapitána a od 7. listopadu byl velitelem letky „B“ peruti.

Na post velitele 312. perutě byl povýšen 5. června 1941 (v jejím čele vystřídal Jana Klána). Na základě zkušeností s operacemi peruti v sestavě Kenleyského wingu (křídla) RAF začal prosazovat vznik stejného seskupení z československých stíhacích perutí, a poté, co Československé křídlo vzniklo, stal se 1. května 1942 jeho prvním velitelem.^[4]

Smrt v boji

Alois Vašátko byl zabit v akci 23. června 1942, když se jeho stroj Supermarine Spitfire Mk.VB v souboji se skupinou letounů Fw 190 srazil s letadlem Wilhelma Reuschlinga ze 7./JG 2 a spadl do vod kanálu La Manche nedaleko mysu Start Point. Vašátkovo tělo nebylo nikdy nalezeno.

Se čtrnácti jistými a čtyřmi pravděpodobnými vzdušnými vítězstvími^[5] byl třetím nejúspěšnějším československým stíhacím pilotem za dobu války, po nadporučíkovi Karlu Kuttelwascherovi (20 jistých sestřelů a 2 pravděpodobné) a četaři Josefu Františkovi (17 jistých a 1 pravděpodobné vítězství).

Mimo pilotních schopností vynikal i svými velitelskými a organizačními kvalitami, a inspektor československého letectva ve Spojeném království, generál Karel Janoušek, jeho smrt označil za „nejkrutější ránu pro celé naše letectvo“.^[4]

Posmrtně byl Alois Vašátko povýšen do hodnosti majora (28. října 1942) a později na podplukovníka letectva (1. května 1944).^[4] Po sametové revoluci byl v roce 1991 povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam a 7. března 1992^[4] byl rozkazem prezidenta republiky povýšen do hodnosti generálmajora in memoriam.

Pamětní místa a jiné památky

Dne 23. června 1946 byla slavnostně odhalena pamětní deska na jeho rodném domě v Čelákovicích,^[7] a jeho jméno nesou Vašátkovy ulice v Čelákovicích a Praze 14 (sídliště Černý Most II).^[8]

Jeho jméno je také vytesáno na panelu č. 64 britského Památníku letců v Runnymede.^[4]

Jeho portrét se nachází na poštovní známce tzv. londýnského vydání z roku 1945, a od 3. března 1948 nesl jeho jméno Letecký pluk 4 „Letce Vašátka“^[4] Československého letectva, který byl ale komunistickým režimem již v roce 1950 přeznačen na 6. letecký pluk a jeho čestné pojmenování zaniklo.^[9]

Vyznamenání

Alois Vašátko obdržel mnohá vysoká československá i spojenecká vyznamenání:

• Řád Bílého lva za vítězství I. třídy (11. listopadu 1949)^[4]
• třikrát | | Československý válečný kříž 1939
• dvakrát | Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• francouzský Legion d’honneur (Chevalier) (rytíř řádu Čestné legie)
• Croix de guerre se sedmi palmami
• britský Záslužný letecký kříž v den jeho smrti
• Řád Milana Rastislava Štefánika III. třídy (1992)
• Pamětní medaile československé armády v zahraničí, se štítky F a VB
• Československá vojenská medaile za zásluhy, I. stupeň
• britská Defence Medal
• britská War Medal
• 1939–1945 Star, se štítkem za účast v bitvě o Británii
• Air Crew Europe Star

Související články

• Československé perutě v RAF

Odkazy

Reference

Literatura

• VRÁNA, Adolf. Letec Alois Vašátko : 1087 dní odboje štábního kapitána letectva Aloise Vašátky. 3.. vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2006. 212 s. ISBN 80-7264-078-X. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Vašátko na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alois Vašátko
• Alois Vašátko, biografie
• Alois Vašátko na www.aces.safarikovi.org
• Alois Vašátko na www.valka.cz

Autoritní data	AbARTP: 48665 Biblio: 45142f13-e254-4343-b7a2-66a966c55873 NKC: jn20000728782 CWGC: 1809280 GND: 119558866 ISNI: 0000 0000 7861 867X LCCN: nr95009505 VIAF: 824949 WorldCat Entities: E39PBJcwx77r6xFHfGxMpqqCwC