| Alois Wachsman | |
|---|---|
 Alois Wachsman | |
| Narození | 14. května 1898 Praha Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 16. května 1942 (ve věku 44 let) Jičín Protektorát Čechy a Morava  Protektorát Čechy a Morava |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Alma mater | České vysoké učení technické v Praze (1917–1922) Akademie výtvarných umění v Praze (1925–1928) |
| Povolání | architekt a malíř |
| Příbuzní | Bedřich Wachsmann prastrýc prof. Bedřich Wachsmann strýc Julius Wachsmann strýc Rosa Wachsmann teta Arnošt Procházka strýc Jiří Voskovec bratranec Anna Pitašová neteř |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alois Wachsman (14. května 1898 Praha[1] – 16. května 1942 Jičín) byl český malíř, scénograf a architekt.
Život
Pocházel z umělecké rodiny, jeho otec byl zubní lékař.[2] Jeho prastrýcem byl malíř Bedřich Wachsmann, strýci malíř prof. Bedřich Wachsmann ml. (1871–1944), rakouský malíř a skladatel prof. Julius Wachsmann (1866–1936)[3], literární kritik a překladatel Arnošt Procházka (bratranec nevlastní matky Julie), tetou rakouská malířka smaltu Rosa Wachsmann (sestra Julia, 1873–?)[4], bratrancem Jiří Voskovec a neteří herečka Anna Pitašová.[5] V letech 1917–1922 studoval architekturu na pražské technice (ČVUT) u profesorů Fanty a Engla, roku 1920 byl jedním ze zakladatelů skupiny Devětsil a v letech 1925–1928 studoval architekturu u Josefa Gočára na Akademii výtvarných umění. Od roku 1923 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a od roku 1937 žil ve Dvoře Králové.[6]
Dílo
Jako malíř byl Wachsman zpočátku pod silným vlivem francouzského kubismu, později se jeho obrazy blížily surrealismu, ovšem s velmi osobitými poetickými náladami. Ke konci života maloval téměř realistické obrazy s náboženskými tématy, opět s charakteristickou poezií. Působil také jako ilustrátor a divadelní architekt pro Osvobozené i Národní divadlo.[7] V letech 1927–1930 spolupracoval s Josefem Gočárem na návrhu kostela svatého Václava v Praze Vršovicích.[8]
-
Alois Wachsman, Ležící žena, 1930, AJG Hluboká nad Vltavou -
Alois Wachsman, Ležící žena II, 1930, AJG Hluboká nad Vltavou -
Alois Wachsman, Kouzlo, 1932, AJG Hluboká nad Vltavou
,_Le%C5%BE%C3%ADc%C3%AD_%C5%BEena,_1930,_AJG_Hlubok%C3%A1_nad_Vltavou.jpg)
,_Le%C5%BE%C3%ADc%C3%AD_%C5%BEena_II,_1930,_AJG_Hlubok%C3%A1_nad_Vltavou.jpg)
,_Kouzlo,_1932,_AJG_Hlubok%C3%A1_nad_Vltavou.jpg)
Výstavy
Před válkou se pravidelně účastnil výstav spolku Mánes, samostatná výstava se – mimo jiné i z ideologických důvodů – konala až dlouho po válce:
Národní galerie v Praze má jeho návrh opony pro Osvobozené divadlo, obrazy „Krajina“ z roku 1931, „Getsemanská zahrada“ z roku 1940, „Zátiší s jablky“ a „Poslední soud“ z roku 1942 a řadu dalších.[9]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Nejsvětější Trojice v Podskalí na Novém Městě pražském
- ↑ http://www.jicinsko.cz/mistopis/excerpta/mgcm.htm#129 Místopis Jičínska, Malá galerie českých malířů
- ↑ http://sbirky.moravska-galerie.cz/katalog?author=Wachsmann%2C+Julius Julius Wachsmann, Moravská galerie v Brně
- ↑ http://sbirky.moravska-galerie.cz/dielo/CZE:MG.U_10605 Rosa Wachsmann, Moravská galerie v Brně
- ↑ https://www.fdb.cz/lidi/32600-anna-pitasova.html Anna Pitašová na FDb.cz
- ↑ http://www.libri.cz/databaze/kdo20/search.php?zp=2 Archivováno 1. 4. 2020 na Wayback Machine. Kdo je Kdo
- ↑ Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. V druhém oddílu knihy "Obrazový průvodce historií Osvobozeného divadla" jsou otištěny nejvýznamnější Wachsmanovy scénické návrhy k hrám Vždy s úsměvem a Těžká Barbora.
- ↑ ASB portál. www.asb-portal.cz [online]. [cit. 15-09-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-06-2009.
- ↑ Bach.cz[nedostupný zdroj]
Literatura
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alois Wachsman
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, rodina Aloise Wachsmana 1855
- PEČÍRKA, Jaromír. Alois Wachsman, Nové prameny sv. 53, nakl. ČSVU, Praha, 1963, 76 s., 55 vyobrazení, z toho 8 barevných
- Kolektiv autorů, Dějiny českého divadla/IV. Academia, Praha, 1983, str. 81, 249, 294, 310, 324, 339, 341, 360, 419, 654–7
- MICHALOVÁ, J. Alois Wachsman. Praha: Michal's collection 2003
- MRÁZOVÁ-SCHUSTEROVÁ, Marcela. Alois Wachsman. Umění, roč. 19, 1971, č. 5, s. 531-538.
- PELC, Jaromír : Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, 248 s.
- PELC, Jaromír: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
- PELC, Jaromír. Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: Nespoutatelné osvobozené
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Wachsman na Wikimedia Commons - Heslo Alois Wachsmann na webu Kdo byl kdo Archivováno 1. 4. 2020 na Wayback Machine.
- Alois Wachsman v informačním systému abART
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Alois_Wachsmann |
