| Andrej Andrejevič Vozněsenskij | |
|---|---|
 | |
| Narození | 12. května 1933 Moskva |
| Úmrtí | 1. června 2010 (ve věku 77 let) Pěredělkino |
| Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
| Povolání | básník, malíř, textař, tiskař a spisovatel |
| Alma mater | Moskevský architektonický institut |
| Žánr | poezie |
| Ocenění | Státní cena SSSR (1978) Řád rudého praporu práce (1983) Zlatý věnec (1984) Řád Za zásluhy o vlast 3. třídy (2004) Řád Za zásluhy o vlast 2. třídy (2008) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Andrej Andrejevič Vozněsenskij (rusky Андрей Андреевич Вознесенский; 12. května 1933 Moskva – 1. června 2010, Moskva) byl ruský básník, okrajově též prozaik, občanským povoláním architekt.
V období chruščovovského tání mu bylo dovoleno cestoval na Západ, kde předčítal na stadionech a setkal se s Bobem Dylanem, Jean-Paulem Sartrem, Marilyn Monroe, Allenem Ginsbergem, Martinem Heideggerem, Henry Moorem a Jacqueline Kennedyovou.[1] V roce 1968 odsoudil invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa.[2] Kromě oficiálních nakladatelství publikoval také v nezávislém almanachu Metropol. Vozněsenskij má kratičkou roli v oceňovaném filmu Moskva slzám nevěří – hraje sám sebe[3] při pouliční básnické recitaci.
Jeho otec Andrej Nikolajevič Vozněsenskij byl ředitelem Ústavu vodních problémů Akademie věd. Manželkou Vozněsenského byla spisovatelka Zoja Boguslavská.
Dílo
Snažil se zachytit dobu od konce 50. do počátku 60. let. Debutoval roku 1958. Jeho literárními vzory byli Boris Pasternak a Vladimir Vladimirovič Majakovskij.
Jeho básně byly vícekrát dramatizovány a zhudebněny, zpívali je mj. i Alla Pugačova a Vladimir Vysockij. Napsal libreto rockové opery Juno a Avos.
Sbírky:
- Mistři – 1959, poema
- Parabola – 1960
- Mozaika – 1960
- Trojúhelníková hruška – 1962
- Pomeranče na sněhu
- Levé křídlo
- Longjumeau – 1963, poema
- Achillovo srdce – 1966
- Stín zvuku – 1970
- Mistr vitráže – 1976
- Hrob – 1987
Ocenění
Vedle státních vyznamenání byl oceněn tím, že po něm byla r. 1976 pojmenována planetka (3723) Voznesenskij. Robert Lowell označil Vozněsenského za jednoho z největších básníků své generace.[4]
Reference
- ↑ The Moscow Times Dostupné online
- ↑ The New York Times Dostupné online
- ↑ Moscow Does Not Believe in Tears (1980) - IMDb. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky)
- ↑ World Poetry Movement Dostupné online
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrej Andrejevič Vozněsenskij na Wikimedia Commons 
Osoba Andrey Voznesensky ve Wikicitátech (anglicky)- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Andrej Andrejevič Vozněsenskij
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Andrej_Andrejevič_Vozněsenskij |
