| Andrzej Babaryko | |
|---|---|
| Narození | 3. ledna 1952 Miłoszów |
| Úmrtí | 6. září 2006 (ve věku 54 let) Brzeziny |
| Alma mater | Lodžská univerzita |
| Povolání | básník, socio-cultural animator a novinář |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Andrzej Babaryko (3. ledna 1952, Miłoszów – 6. září 2006, Brzeziny) byl polský básník a novinář.[1]
Životopis
Vystudoval sociologii na univerzitě v Lodži. Poté vedl oddělení spolupráce s publikem v Teatr Studyjny ’83 im. Juliana Tuwima, a poté byl literárním vedoucím v Novém divadle v Lodži. Literárně debutoval v roce 1976 v časopise Odgłosy. Psal reportáže, fejetony a divadelní recenze.
Byl členem Asociace polských spisovatelů. Žil v Lodži.
Dílo
- Sen konieczny, 1989
- Serca niekochane, 1993
- Życia daremne, 1994
- Linia horyzontu, 2004
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrzej Babaryko na polské Wikipedii.
- ↑ Jan Bokiewicz, Ludzie Nowej 1977-2007, Niezależna Oficyna Wydawnicza Nowa, 2007, s. 73
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Andrzej_Babaryko |
