Angiotenzin (Ang) je oligopeptid, který se účastní především kontroly krevního tlaku (způsobuje vazokonstrikci a vazodilataci), ale nyní je známo, že angiotenzinů je mnoho typů a že mají široké spektrum funkcí. Uplatňují se například v procesu vzniku srdeční hypertrofie, aterosklerózy, trombózy, dále však také stimulují syntézu mineralokortikoidů, funkci ledvin, regulaci CNS v otázkách příjmu tekutin, paměť, apoptózu buněk, diferenciaci tkání, syntézu kyseliny arachidonové a prostaglandinů a podobně.[1]
Angiotenziny se vážou na tzv. angiotenzinové receptory, což jsou v podstatě receptory spřažené s G-proteinem.
Klasifikace
Všechny angiotenziny jsou ve svém důsledku vlastně deriváty tzv. angiotenzinogenu. Známy jsou 4 typy angiotenzinů:
- Angiotenzin I – dlouhý 10 aminokyselin, vzniká účinkem reninu z proteinu angiotenzinogenu[2]
- Angiotenzin II – dlouhý 8 aminokyselin, vzniká z angiotenzinu I účinkem angiotenzin konvertujícího enzymu, způsobuje stažení cév, inhibuje tvorbu reninu (v JGA) a stimuluje tvorbu aldosteronu[2]
- Angiotenzin III – dlouhý 7 aminokyselin, vzniká z angiotenzinu II účinkem aminopeptidázy, je podobně aktivní jako AngII, ale v lidské krvi je čtyřikrát vzácnější[2]
- Angiotenzin IV
Angiotenziny jsou rychle z krve odstraňovány pomocí angiotenzináz.[2]
Reference
- ↑ Tadashi Inagami. ENCYCLOPEDIA OF BIOLOGICAL CHEMISTRY, FOUR-VOLUME SET, 1-4. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Angiotensin Receptors.
- ↑ a b c d MURRAY, Robert K., Daryl K. Granner, Peter A. Mayes, Victor W. Rodwell. Harper's Illustrated Biochemistry. [s.l.]: Lange Medical Books/McGraw-Hill; Medical Publishing Division, 2003. ISBN 0-07-138901-6.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Angiotenzin na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Angiotenzin |
