U materiálů, které se vyznačují antiferomagnetismem, jsou atomy nebo molekuly uspořádány zpravidla do struktury, kde jsou spiny sousedících částic protisměrné. Jsou však možná i uspořádání s více směry spinů, navzájem se v magnetismu rušících (tzv. nekolineární antiferomagnety).[1]
Obvykle se antiferomagnetismus může vyskytovat za nízkých teplot. Po překročení Néelovy teploty (pojmenované podle Louise Néela, který tento typ magnetického uspořádání objevil) se stává materiál paramagnetickým.
Antiferomagnetické materiály
Antiferromagnetické materiály se běžně vyskytují mezi sloučeninami přechodných kovů, zejména oxidy. Příklady jsou hematit, chrom, slitina feromangan (FeMn) nebo oxid nikelnatý (NiO). Za vzácných okolností se antiferomagnetický jev může objevit i u organických sloučenin (například u triradikálu 5-dehydro-m-xylylenu).
Další vlastnosti
Antiferomagnetismus hraje hlavní roli v obří magnetorezistenci, která byla objevena roku 1988 nositeli Nobelovy ceny Albertem Fertem a Peterem Grünbergem.
Reference
- ↑ Tohoku University. A new chapter in antiferromagnetic spintronics is unfolding. Phys.Org [online]. 2023-03-22 [cit. 2023-04-18]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu antiferomagnetismus na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo antiferomagnetismus ve Wikislovníku
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Antiferromagnetismus |
