Antonín Čížek II.

JUC. Antonín Čížek II.
Antonín Čížek II (cca 1895)
Stranická příslušnost
Členství	Nár. str. svobodomyslná (mladočeši) Radikálně pokroková strana
Narození	11. listopadu 1865 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	3. června 1897 (ve věku 31 let) Královské Vinohrady Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Rodiče	Antonín Čížek
Alma mater	Právnická fakulta Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Čížek II. (též Antonín Čížek mladší, 11. listopadu 1865 Praha-Nové Město^[1] – 3. června 1897 Královské Vinohrady^[2]) byl český advokát, obchodník a levicový politik souzený v procesu s Omladinou v březnu roku 1894, ve kterém zároveň působil jako obhájce celé skupiny. Roku 1897 se spolupodílel na založení Radikální pokrokové strany, krátce nato pak zemřel.

Život

Mládí

Narodil se v Praze. Pocházel z pražské advokátské rodiny JUDr. Antonína Čížka staršího, původem ze Slap, pozdějšího poslance Českého zemského sněmu a jeho manželky Anny, rozené Weisbergové. Po otcově smrti roku 1883 žil u redaktora Národních listů Karla Tůmy. Studoval Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, doktorské zkoušky nicméně nesložil a užíval titul JUC.. Ve svých studentských letech se netajil svými národoveckými a protirakouskými postoji a stýkal se Posléze byl zaměstnán jako tajemník poslaneckého klubu Národní strany svobodomyslné (mladočeši). Skrze tyto kruhy se následně potkával mj. s Václavem Čížkem, radikálním vlasteneckým aktivistou, který pracoval jako písař u mladočeského poslance a starosty Vršovic Josefa Herolda.

Proces s tzv. Omladinou

17. května 1893 byl ukončen poslední pokus o přijetí tzv. punktačních bodů, které měly česko-německé národnostní spory vyřešit faktickým rozdělením zemské správy na oblasti české, německé a smíšené, a tím v podstatě rozložit tradiční Království české. V červnu 1893 zorganizovala německorakouská sociálně demokratická strana velké demonstrace za všeobecné hlasovací právo. Napjatá politická atmosféra vyvrcholila 17. srpna 1893 masivním incidentem při slavnostním průvodu Prahou u příležitosti oslav třiašedesátých narozenin císaře Františka Josefa I.. Rakouská policie následně začala hromadně zatýkat v řadách české radikální mládeže. Čížek se posléze stal jednou z posledních výrazných figur, které zatčeny nebyly.

Úřední vyšetřovací verze policie pod vedením vyšetřovatele Václava Oliče spočívala v předpokladu existence tajného, tj., úředně nepovoleného, radikálního spolku, který měl protestní a další protirakouské akce (šíření letáků a tiskovin, přemalovávání rakouských státních symbolů atd.). Verzi podporovalo i množství drobných, úředně neoznámených spolků mládeže, které se často s odkazem na svůj věk nazývali omladina, stejně jako částečně smyšlená svědectví několika českých konfidentů, především dvacetiletého Rudolfa Mrvy. Po Mrvově brutální vraždě dvěma jeho přáteli O. Doležalem a F. Dragounem byl při nové vlně zatýkání zadržen také Antonín Čížek II. a obviněn z podílu na násilném činu. Celkem 76 zatčených tzv. omladinářů bylo vězněno v Novoměstské káznici v areálu Novoměstské radnice, všem bylo mezi 16 a 31 lety. Mezi zadrženými byli například politici Alois Rašín, právník Karel Stanislav Sokol, Josef Škába, básník Stanislav Kostka Neumann, bratři Antonín a Alois Hajnové, Václav Čížek, Jan Ziegloser nebo novinář Antonín Pravoslav Veselý.

Soud a osvobození

Soudní proces s Omladinou probíhal v soudní síni Novoměstské káznice od 13. do 20. března 1894, Antonín Čížek v něm díky svému vzdělání figuroval jako obhájce celé skupiny. Jednání za mimořádného veřejného zájmu a masivní účasti příchozích probíhala mimořádně emotivně a byla často přerušována výkřiky z davu či z řad souzených, v čele s halasným Václavem Čížkem. Antonín Čížek se úspěšně obhájil a dosáhl svého plného osvobození, mimo jiné díky tomu Doležal a Dragoun se později k vraždě sami doznali. Nejvyšší tresty odnětí svobody byly nakonec uděleny Janu Ziegloserovi (8 let), Václavu Čížkovi (6 let), dalších 66 odsouzených dostalo tresty vězení v délce od několika měsíců do tří let^[3]. Odsouzení podle politických paragrafů byli uvězněni v plzeňské věznici na Borech, odsouzení podle kriminálních paragrafů (výtržnictví apod.) byli umístěni do Pankrácké věznice v Praze. Všichni byli v blízké době postupně propuštěni, poslední věznění se dostali na svobodu v rámci amnestie vyhlášené na 4. listopadu 1895:

Antonín Čížek společně s Aloisem Hajnem pak sepsal knihu, která podrobně zmapovala průběh procesu s tzv. Omladinou. Dále působil jako novinář publikoval pod řadou zkratek a šifer (At. S., At. Salv., Salv. At., Salvat., vk.) v pokrokářských periodikách Neodvislost, Radikální listy, Nové proudy a Samostatnost. 4. dubna 1897 stál u vzniku Radikálně pokrokové strany, spolu s Antonínem a Aloisem Hajnovými, Antonínem Kalinou a dalšími. Vlastnil obchodní firmu na Královských Vinohradech, kde jako podílník působil jeho bratr Jiří.

Úmrtí

Antonín Čížek II. zemřel 3. června 1897 na Královských Vinohradech ve věku 31 let.^[4] Pohřben byl v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Rodinný život

Antonín Čížek II. byl ženatý s Vlastou, rozenou Kratochvílovou, pocházející ze selské rodiny z Podřipska. Roku 1896 se jim narodila dcera Vlasta, která se později provdala do Roudnice nad Labem.^[5]

Zda jde v případě Antonína Čížka a Václava Čížka o shodu příjmení, či je pojil příbuzenský vztah, není jasné.

Odkazy

Reference

Související články

• Továrna bratří Čížků

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Čížek II.

Autoritní data	NKC: jk01021860 VIAF: 83689474 WorldCat Identities: viaf-83689474