Antonín HartmannOFM (?- 1707), též Harttmann byl český františkán původem z Kladska.[1] Patřil k vzdělanějším řeholníkům, proto byl v roce 1669 jmenován lektorem filozofie v jindřichohradeckém klášteře, kde tehdy devátým rokem fungovalo klášterní studium pro vzdělávání budoucích františkánských kněží. Jako i ostatní františkánští učitelé v Hradci působil také u augustiniánů kanovníků v Třeboni.[2] Již roku 1670 ale působil jako magistr noviců v Plzni.[3] Opakovaně byl v letech 1676, 1681 a 1687 zvolen českým františkánským provinčním definitorem, vrcholu své kariéry však dosáhl jako český řádový provinciál, jímž byl zvolen opakovaně, přitom napodruhé jednohlasně. Českým proviniciálem tak byl v letech 1690–1693 a 1698–1701.[4] Jako provinční představený stál u vzniku nového kláštera v Zásmukách, kam uvedl první bratry a postaral se o potřebné záležitosti k jejich životu na novém působišti včetně konventní knihovny.[5] Pro své zásluhy získal Antonín Hartmann čestné řádové tituly „otec provincie“ a „lector iubilatus“[6] . Zemřel 18. dubna1707 v Praze.
Reference
↑HOUŠKA, Petr Alkantara OFM. České františkánství. [Praha]: vl.nákl., 1997. S. 17.WRBCZANSKY, Severin. Nucleus Minoriticus. Vetero-Pragae: [s.n.], 1746. S. 35.
↑BAJGER, Matyáš Franciszek. Česká františkánská knižní kultura : knihovny minoritů, františkánů a kapucínů v průběhu staletí. Ostrava, 2007, s. 341. Rigorózní práce Otravské univerzity. [1]. Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 140 – strojopisný přepis – Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.
