| Antonín Reinwart | |
|---|---|
 Antonín Reinwart (1907) | |
| Starosta Černošic | |
| Ve funkci: 1927 – 1928 | |
| Narození | 28. ledna 1856 Líté u Plzně Rakouské císařství  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 15. října 1929 (ve věku 73 let) Praha Československo  Československo |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Choť | Amálie (roz. Kroužílková), Albertina (roz. Kieslingová) |
| Děti | Albert Reinwart |
| Profese | nakladatel, knihkupec |
| Ocenění | Řád svatého Alexandra Záslužný kříž s korunou |
| Commons | Antonín Reinwart |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonín Reinwart (16. ledna 1856 Líté u Plzně[1] — 15. října 1929 Praha) byl český tiskař, nakladatel a knihkupec, veřejný a spolkový činitel, c. k. komerční rada, vydavatel národhohospodářské literatury, posléze konzul Bulharského království pro Země české. Od roku 1881 provozoval na Novém Městě v Praze své knihkupectví a nakladatelství v domě ve Vodičkově ulici, pro které si nechal mezi lety 1884 až 1886 postavit dva neorenesanční domy. Účastnil se též veřejného života a rovněž spolupráce s východoslovanskými a jihoslovanskými vlastenci. Byl oceňován jako úspěšný podnikatel, vlastenec a filantrop. Působil také jako starosta Černošic.
Život
Mládí a podnikání
_Vodi%C4%8Dkova_25.jpg)
Narodil se roku 1856 v Lítém, malé vesnici nedaleko Plas, asi 30 kilometrů severně od Plzně. Vystudoval reálku v Plzni, žil ve Stříbře.[2] V Praze se vyučil, od roku 1881 provozoval malé knihkupectví, později rozšířené na nakladatelství. Okolo roku 1884 až 1886 si nechal postavit sídelní dům podniku ve Vodičkově ulici čp. 25 architektem a stavitelem Janem Vejrychem (ve spolupráci), na které navázal rohový nájemní dům na nároží s pozdější Palackého ulicí. Od roku 1885 je uváděn jako pražský měšťan. Orientoval se od počátku primárně na prodej a vydávání českých knih a literatury, zejména pak hospodářských publikací a kalendářů. Roku 1888 převzal po Hynku Tittlovi vydávání časopisu Hospodář českoslovanský, nejstaršího českého národohospodářského časopisu.
Záhy se jeho nakladatelství začalo orientovat rovněž na překlady děl z východoslovanských a jihoslovanských jazyků, například z polštiny, ruštiny, srbochorvatštiny či bulharštiny. Reinwart se sám aktivně v rámci Svazu cizineckého pro království České účastnil spolupráce s dalšími evropskými slovanskými vlastenci, vedle vydávání literatury se rovněž podílel např. na organizaci výstav v Bulharském království. Za svou práci byl bulharským carem vyznamenán Řádem svatého Alexandra a jmenován bulharským konzulem pro české země.
Působil rovněž jako jednatel Zemského včelařského spolku. Podílel se na zřízení knihkupeckého grémia a stál u zrodu gremiální knihkupecké školy, prvního takového ústavu pro knihkupce v Evropě.
Za své zásluhy o rozvoj hospodářství mu byl roku 1897 císařem Františkem Josefem I. udělen Záslužný kříž s korunou. Roku 1902 pak obdržel titul c.k. komerční rada. Vlastnil letní sídlo v Černošicích nedaleko Prahy, kde střídavě pobýval. Posléze byl zvolen zdejším starostou.
Úmrtí
Antonín Reinwart zemřel 15. října 1929 v Horních Černošicích ve věku 75 let. Byl pohřben do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech[3] v Praze.
Z druhého manželství měl syna Alberta.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ Dolní Bělá 20 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-07-06]. Dostupné online.
- ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-06-01]. Dostupné online.
- ↑ A. Reinwart - Slovník českých nakladatelství. www.slovnik-nakladatelstvi.cz [online]. [cit. 2021-03-06]. Dostupné online.
- ↑ Reinwart, Albert - Slovník českých nakladatelství. www.slovnik-nakladatelstvi.cz [online]. [cit. 2021-03-06]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Reinwart na Wikimedia Commons - Životopis - Plzeňské listy
- Biografický záznam v Biografickém slovníku českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Antonín Reinwart v databázi Středočeské vědecké knihovny
- Seznam knih nakladatelství A. Reinwart
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Antonín_Reinwart |
