| Antonio Franchi | |
|---|---|
| Narození | 14. července 1638 Lucca |
| Úmrtí | 18. července 1709 Florencie |
| Národnost | italská |
| Země | Itálie |
| Bydliště | Florencie |
| Povolání | malíř a teoretik umění |
| Umělecká činnost | |
| Hnutí | baroko |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonio Franchi (14. července 1638 Lucca – 18. července 1709 Florencie) byl italský malíř a teoretik umění baroka. Ve Florencii je považován za významného zástupce umělecké tvorby generace po Francesco Furinim a Pietro da Cortonovi.
Život a dílo
Z Luccy pocházející Franchi pracoval po studiích od roku 1674 ve Florencii. Podle rodiště byl znám jako Il Lucchese a společně s Alessandrem Allorim a Pierem Dandinim převzal po smrti Justa Sustermanse od roku 1674 na téměř tři desetiletí roli nejvýznamnějšího malíře města.[1] Pro svou dominantní roli ve Florencii byl Franchi čtyřikrát zvolen konzulem Akademie krásných umění. Od roku 1686 byl intenzivně podporován Vittorií della Rovere, velkovévodkyní toskánskou a ujal se jen neoficiálně existujícího úřadu dvorního malíře. Jeho tvorba obsahuje mnoho portrétů vysoké florentské šlechty (obzvláště Medicejských), měšťanstva i malby s náboženskými motivy.
Krátce před svou smrtí dokončil Franchi roku 1709 umělecké pojednání, které je jedním z nejvýznamnějších příkladů hodnocení Leonarda da Vinciho v období baroka. Rukopis, který je dnes uložen ve florentském státním archívu, byl vydán Giuseppem Rigaccim až posmrtně roku 1739. Nové vydání je z roku 2002.[2]
Franchi byl ve spojení s prominentními umělci, historiky umění, sběrateli a učenci v celé Itálii, mezi jinými to byli Francesco Maria Niccolò Gabburri a Pellegrino Antonio Orlandi.[3]
Dílo (Výběr)
- Malířství
- Immaculata s archandělem Michaelem, svatým Benediktem z Nursie a papežem Štěpánem I. ve Florencii
- Madonna s dítětem v Conservatorio di Santa Marta v Montopoli in Val d’Arno
- Sv.Giovanni Gualberto v opatství Vallombrosaner v Reggellu
- Knihy
- La Teorica della Pittura, ovvero Trattato delle materie più necessarie per apprendere con fondamento quest'arte. S. a G. Marescandoli, Lucca 1739
2002 vyšlo nové vydání s lehce pozměněným názvem:
- Antonio P. Torresi (Hrsg.): Trattato della Teorica Pittoresca. „La Teorica della Pittura“ riveduta e corretta sul manoscritto degli Uffizi. Liberty House, Ferrara 2002.
Literatura
- Julius von Schlosser: Die Kunstliteratur. Ein Handbuch zur Quellenkunde der neueren Kunstgeschichte. Schroll, Wien 1985, ISBN 3-7031-0604-2, S. 545 (Nachdr. d. Ausg. Wien 1924).
- Francesca Nannelli: Antonio Franchi e la sua vita scritta da Francesco Saverio Baldinucci. In: Paradigma. Studi e testi, sv. 1 (1977), s. 317–369.
- Marco Gallo: Franchi, Antonio, detto il Lucchese sv.50, s. 85-87
- Fabian Jonietz: Das Geleit der Pinsel und die Guerilla der Federn. Das wiederaufgefundene Redaktionsexemplar der Teorica della Pittura und Antonio Franchis Streitschrifttum. In: Zeitschrift für Kunstgeschichte, Bd. 73 (2010), S. 377–412, ISSN 0044-2992
- Sandro Bellesi: Catalogo dei pittori fiorentini dell'600 e '700. Biografie e opere, sv. 1: Tavoli a colori, biografie e repertorio delle opere, indici. Florenz 2009, ISBN 978-88-596-0625-3, s. 150–152.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Antonio Franchi na německé Wikipedii.
- ↑ Marco Gallo: Franchi, Antonio. V: Dizionario Biografico degli Italiani, sv.. 50, s. 86.
- ↑ Fabian Jonietz: Das Geleit der Pinsel und die Guerilla der Federn. Das wiederaufgefundene Redaktionsexemplar der Teorica della Pittura und Antonio Franchis Streitschrifttum. V: Zeitschrift für Kunstgeschichte, sv. 73, 2010, S. 377–412.
- ↑ Francesca Nannelli: Antonio Franchi e la sua vita scritta da Francesco Saverio Baldinucci. V: Paradigma. Studi e testi, sv. 1 (1977), s. 317–369.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonio Franchi na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Antonio_Franchi |
