Apofenie

Apofenie je lidská tendence vnímat smysluplné vzorce v náhodných datech.

Etymologie

První užití termínu je připisováno Klausu Conradovi,^[1] zmínil ho tak především Peter Brugger,^[2] který apofenii definoval jako „nemotivované vidění spojitostí“ spojené s „konkrétním prožitkem nenormální vizi smysluplnosti“. Termín apofenie se ustálil jako univerzální lidská tendence vidět vzory v náhodných datech, podobně jako hazard.^[3]

Roku 1958 Klaus Conrad publikoval monografii nazvanou Die beginnende Schizophrenie. Versuch einer Gestaltanalyse des Wahns („Počátky schizofrenie: Pokusy o zformování Gestaltové analýzy iluze“),^[1] ve které detailně popsal prodromální stádium nálady a nejranější fáze  schizofrenie. Pojem „Apophänie“ zavedl, aby charakterizoval škodlivé či iluzotvorné myšlení v psychóze. Conradovy theorie o vzniku schizofrenie jsou od té doby částečně v psychiatrické literatuře testovány.^[4]

Conradův neologismus byl přeložen do angličtiny jako „apophenia“ (z řeckého apo [away from - pryč] + phaenein [ukazovat]), aby reflektoval fakt, že schizofrenici vnitřně prožívají matení jako své prozření.^[5]

Na rozdíl od epifanie, apofenie (tedy některé její prvky) neposkytuje pohled do reality nebo s tím, s čím se pojí vjem reality, nýbrž je „procesem opakovaného vnímání nenormálních pocitů v celé obklopující zásobě prožitků“. Tyto prožitky se týkají zcela samy sebe, jsou solipsistické a paranoidní — „jste pozorováni, řeč je vždy o vás, jste objekt sledování a jste špehování cizími lidmi“.^[6] Proto má v angličtině „apophenia“ trochu jiný význam, než jak ho definoval Conrad.

Související neologismy

„Paternicita“

V roce 2008 Michael Shermer vytvořil slovo „patternicity“, definované jako „tendence hledat smysluplné vzorce v šumu (informací) beze smyslu“.^[7][8] Učebnicový příklad Paternicity je ukázán na matematikovi Johnu Nashovi ve filmu Čistá duše (Beautiful mind), který v atace paranoidní schizofrenie vidí písmenkové šifry v novinových článcích.

„Agenticita“

V díle The Believing Brain (2011), Shermer také napsal, že lidé mají „tendenci tvořit vzorce se smyslem, záměrem a řádem“, tuto tendenci nazval „agenticity“.^[9]

„Randomania“

Roku 2011 parapsycholog David Luke navrhl, že koncept apofenie je jeden konec spektra a opačným konceptem chování (přisuzování náhodě něco, co je evidentně výsledkem cílené činnosti), které nazval „randomania“. Tuto teorie uplatnil v tezi, že vysněné předjímání je skutečné a existence randomanie je důvodem, proč ho někteří lidé zamítají. ^[10]

Příklady

Pareidolie

Pareidolie je druh nepatologické apofenie, kdy vnímáme zrakové tvary (Gestalty) ve zvucích či obrazech. Nejznámější pareidolie jsou zvířata, která vidíme v oblacích. Sluchovou pareidolii prožíváme, když ve zvuku sprchy jako by slyšíme zvonění telefonu.

Pareidolii také ovlivňuje vaše vnímání, pokud uvidíte tvář v neživém objektu, jako například (populární iluzi) tvář Ježíše na Marsu.

Někdy lidé vidí lidské tváře (někdy i náboženské postavy) ve skvrnách na toustu, ve vzorcích na dřevě či v zelenině.^[11] K těmto paridoliím se pak upínají esoterické interpretace, které takto věští například z kávové sedliny.

Overfitting

V oblasti statistiky a strojového učení je apofenie příkladem toho, co je známé jako overfitting. K overfittingu dojde, když statistický model odpovídá spíše šumu než signálu. Model overfittů odpovídá konkrétním údajům nebo pozorování, spíše než obecným vzorcům obsažené v běžné populaci.

Omyl hazardního hráče

Apofenií je též i pociťované přesvědčení gamblerů, že opakující se čísla v ruletě mají nějakou logiku.^[12] S tím souvisí jiná kognitivní iluze, která ale není apofenií, a to tzv. „omyl hazardního hráče“. Tím je při hodu mincí chybné přesvědčení, že pravděpodobnost, že („už konečně“) padne panna, narůstá tím více, čím více před tím padlo orlů. Ale u hodu mincí, u rulety, stejně jako u nákupu losů, se jednotlivé pokusy vzájemně neovlivňují.

McGurkův efekt

McGurkův efekt je psychická iluze při vnímání řeči. Spočívá v synergii dvou smyslových kanálů - zraku a sluchu při interpretaci slyšených slabik. Když na videu je tvář vyslovující slabiky „ga-ga“, ale ze zvukového záznamu zní dabované slabiky „ba-ba“, tak 98 % lidí je přesvědčeno, že slyší slabiky „da-da“. Slabiky „da-da“ jsou tedy výsledkem synergie zraku a sluchu.^[13]

V literatuře

• William Gibson: Pattern Recognition
• Jorge Luis Borges: Library of Babel
• Umberto Eco: Foucault's Pendulum
• Stanislaw Lem: His Master's Voice
• Peter Watts: Blindsight

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Apophenia na anglické Wikipedii.