| José Augusto Trinidad Martínez Ruiz | |
|---|---|
 | |
| Narození | 8. června 1873 nebo 11. června 1874 Monòver |
| Úmrtí | 3. března 1967 nebo 4. března 1967 Madrid |
| Pseudonym | Azorín |
| Povolání | romanopisec, spisovatel, novinář, literární kritik, spisovatel literatury faktu, dramatik a politik |
| Alma mater | Centre educatiu privat Escola Pia Sant Antoni Univerzita v Salamance |
| Žánr | esej, román a drama |
| Ocenění | velkokříž Řádu Isabely Katolické (1946) velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého (1946) velkokříž Řádu Karla III. (1963) adoptivní syn Alicante (1963) |
| Manžel(ka) | Julia Guinda de Urzanqui (od 1908) |
| Vlivy | Miguel de Unamuno Ángel Ganivet |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Azorín (vl. jménem José Augusto Trinidad Martínez Ruiz[1]; 8. června 1873, Monóvar (Provincie Alicante)[2] – 2. března 1967, Madrid) byl španělský spisovatel uskupení zvaného Generace 1898[3], literární kritik a také politik.
Biografie
Azorín se narodil jako nejstarší syn z devíti[4] dětí konzervativnímu advokátu a statkáři v Monóvaru. Po studiu na gymnáziu studoval v letech 1888–1896 práva ve Valencii. V mládí se zajímal o filozofii. Překládal díla anarchistických autorů, kterými byli např. Maurice Maeterlinck, nebo Petr Kropotkin. Roku 1895 uveřejnil také sám dvě eseje (Anarquistas literarios, Notas sociales). Závěrečné zkoušky složil v Granadě a Salamance, avšak více než studium ho zajímalo divadlo.
V roce 1896 odešel kvůli studiu do Madridu. Pracoval zde jako novinář, překladatel a literární kritik. Podepisoval se pod pseudonymy Cándido, Ahrimán, Charivari, nebo Este. Ve své autobiograficky laděné románové trilogii La voluntad, Antonio Azorín a Las confesiones de un pequeño filósofo, která byla uveřejněna v letech 1902–1904, pojmenoval hlavní postavu jménem, jejíž jméno později sám užíval jako pseudonym „Azorín“. Roku 1908 se oženil s Julií Guindou Urzanquiou, s níž neměl děti.[5]
Podnikl několik cest po Španělsku, zabýval se španělským literárním obdobím zvaným Siglo de Oro. V roce 1924 byl zvolen členem Španělské královské akademie (RAE), o 70 let později o něm hovořil při svém inauguračním projevu právě do RAE peruánský prozaik Mario Vargas Llosa.[6]
Když ve Španělsku roku 1936 vypukla občanská válka, utekl se svojí ženou z Madridu a usadil se ve Francii. Po skončení občanské války se navrátil zpět do Španělska. Zemřel ve věku 93 let jako jeden z posledních představitelů 'Generace 98'.
Bibliografie
České překlady ze španělštiny
- Pod španělským sluncem (orig. 'Los pueblos'). Praha: Odeon, 1981. 169 S. Překlad: Josef Forbelský
- Zavřený dům: Obrazy a siluety (orig. 'La casa cerrada'). 1. vyd. Brno: Jan Václav Pojer, 1944. 105 S. Překlad: Zdeněk Šmíd
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku José Martínez Ruiz na německé Wikipedii.
- ↑ Biografía de Azorín In: buscabiografias.com
- ↑ Fernández López, Justo. José Martínez Ruiz - "Azorín" (1873-1967) Archivováno 22. 7. 2016 na Wayback Machine. In: hispanoteca.eu
- ↑ Biografia de Azorín [José Martínez Ruiz]. www.biografiasyvidas.com [online]. [cit. 2016-07-11]. Dostupné online.
- ↑ Azorín. www.escritores.org [online]. [cit. 2016-07-11]. Dostupné online.
- ↑ Azorín. www.modernismo98y14.com [online]. [cit. 2016-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-12.
- ↑ Se cumplen 50 años de la muerte de José Martínez Ruiz "Azorín". elperiodicodeyecla. 2017-03-02. Dostupné online [cit. 2017-07-06]. (španělsky)
Související články
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Azorín
Obrázky, zvuky či videa k tématu José Augusto Trinidad Martínez Ruiz na Wikimedia Commons - José Augusto Trinidad Martínez Ruiz v Databázi knih
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Azorín |
