Bývalá poštovní stanice (Stonařov)

Poštovní stanice Stonařov
Poloha
Adresa	Stonařov, Česko Česko
Souřadnice	49°16′56,96″ s. š., 15°35′6,06″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	106586 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bývalá poštovní stanice ve Stonařově u Jihlavy je klasicistní budova v blízkosti bývalé císařské silnice z Vídně do Prahy.^[1]

Historie

Císařská cesta Praha–Vídeň byla na základě rozhodnutí císařovny Marie Terezie vybudována v roce 1739 a byla na ni přeložena poštovní přeprava. První zmínka o poštmistrovi ve Stonařově pochází z roku 1750, kdy byla císařská cesta uvedena do provozu (zcela dokončena byla až v roce 1760), a kolem tohoto roku byla také vybudována budova poštovní stanice. V roce 1778 byla již budova zanesena v katastrální mapě. V roce 1784 stanici zachvátil požár. Na mapě stabilního katastru z roku 1835 je stanice zanesena jako jedna z největších usedlostí v obci: jednalo se o třítraktovou zděnou budovu doplněnou dalšími dřevěnými hospodářskými objekty, jako například stájemi, kočárovnou nebo stodolou. Do 21. století se dochovala pouze část hlavní zděné budovy. V roce 1907 byl v poštovní stanici zřízen také telegraf. Od roku 2020 je budova chráněna jako kulturní památka.^[1][2]

Provozovateli poštovní stanice byli po jejím vzniku nejprve soukromníci, až v roce 1841 převzal provozování stát. V roce 1835 na trase fungovalo 21 poštovních stanic. Jako kulturní památky jsou kromě stonařovské poštovní stanice chráněny poštovní stanice v Běchovicích, v Kolíně, v Kameni a ve Vranovské Vsi.^[1] Ostatní poštovní stanice na této cestě buď zcela zanikly, nebo byly novodobými přestavbami zhodnoceny.^[3]

Architektura

Jednopatrový dům je situován na návsi, do které se obrací východním hlavním průčelím. Jedná se o zděný dům se sedlovou střechou krytou taškami. Mohutné hlavní průčelí je desetiosé, s mírně předstupujícím středovým čtyřosým rizalitem s trojúhelníkovým frontonem zdobeným římsou se zubořezem. Přízemí je bosované, okna v patře jsou doplněna nadokenními římsami nebo frontony. Boční průčelí, na která měla původně navazovat řadová výstavba, jsou prolomena několika novodobými okny.^[3] Také průčelí směřující do dvora utrpělo nevhodnými stavebními úpravami na počátku 20. století – v místech původní dřevěné pavlače se schodištěm byly připojeny zděné přístavby.^[4]

Na rozdíl od exteriéru je interiér dochován autentičtěji. Stropy v přízemí jsou zaklenuté plackovými klenbami se štukovými zrcadly, do podkroví vede tříramenné schodiště. Dochovaly se rovněž kamenné dlažby a v prostoru schodiště i původní okenní a dveřní výplně včetně kování.

Reference