 Bazalka indická | |
|---|---|
 Bazalka indická (Ocimum tenuiflorum) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hluchavkotvaré (Lamiales) |
| Čeleď | hluchavkovité (Lamiaceae) |
| Podčeleď | Nepetoideae |
| Rod | bazalka (Ocimum) |
| Binomické jméno | |
| Ocimum tenuiflorum L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bazalka indická (Ocimum tenuiflorum), též bazalka posvátná (Ocimum sanctum), bazalka Tulsi či Tulasi, je aromatická vytrvalá rostlina z čeledi hluchavkovitých. Pochází z Indického subkontinentu, je ale široce pěstována v celé jihovýchodní Asii, a to především z medicínských, kulinářských a náboženských důvodů. Obsahuje aromatické silice a je využívána na bylinný čaj, v ajurvédské léčbě a významné místo má ve višnuistických tradicích hinduismu, v nichž je uctívána jako posvátná rostlina.
Popis
Bazalka indická je vzpřímená, hustě větvená vytrvalá bylina nebo polokeř, dorůstající výšky 30-60, někdy až 100 cm. Stonky jsou na bázi dřevnatějící a hustě chlupaté jemnými trichomy, kterými jsou porostlé i řapíky a žilnatina listů. Jednoduché, vejčité, řapíkaté listy s jemně zubatými okraji jsou na stonku postaveny křižmostojně a jsou silně aromatické, neboť obsahují množství terpenů.[1] Jejich barva je zelená (morfotyp zvaný Lakšmí tulasi) nebo fialové (morfotyp Krišna tulasi). Květy jsou uspořádané v lichopřeslenech na dlouhém koncovém hroznu; jsou oboupohlavné, rozlišené na dvoucípý nálevkovitý kalich a pyskatou korunu, která je nejčastěji nafialovělá, růžová nebo bílá. Plodem je hnědá vejčitá tvrdka. Chromozómové číslo 4n = 36.[2]
Původ a rozšíření
Fylogeografické studie chloroplastového genomu prokázaly původ této rostliny na severu centrální Indie. Je možné, že její další šíření po Indickém subkontinentu souvisí s kulturními migračními trasami.[3] Vyskytuje se také v celé jihovýchodní Asii a v Číně.
Obsahované látky
Bazalka indická obsahuje množství fytochemických látek, jako jsou různé fenoly, alkaloidy, saponiny, steroidní látky (stigmasterol, kampesterol, β-sitosterol), ursolovou kyselinu, flavonoidy, taniny a především aromatické esenciální oleje. Jejich hlavními složkami jsou eugenol, methyleugenol, karvakrol, karyofylen a nerol.[1][4]
Využití
Hinduismus
Listy bazalky Tulsi jsou důležitou součástí bohoslužeb vzývajících boha Višnua a jeho avatáry, jako jsou Kršna či Ráma, stejně jako dalších božstev (Hanumán, Balaráma, Garuda aj.). Pro hinduisty je posvátnou rostlinou a je uctívána jako jeden z avatárů (vtělení) bohyně Lakšmí. V hinduistických domech bývá tradičně pěstována na čestném místě či oltáříku uprostřed dvora. Domácí pobožnosti, odbývané především ženami, zahrnují sezení na zemi před rostlinou bazalky, zažíhání vonných lampiček, odříkávání modliteb a zvonění na ceremoniální zvoneček. O listech bazalky Tulsi se věří, že mají očistnou duchovní sílu, stejně jako růžence vyrobené z dřevnatých stonků a kořenů, které mají svěřit nositele pod Hanumánovu ochranu.[5]
Léčitelství
Bazalka indická je hojně užívanou léčivkou v ajurvédě. Užívá se při potížích zažívacího traktu, pro posílení imunity, proti stresu, pro zahřátí organismu nebo pro snížení hladiny cholesterolu, a to čerstvá nebo sušená, jako bylinný čaj nebo drcený prášek smísený s přepuštěným máslem ghí.[6] Mnohé léčivé účinky, především na nervovou soustavu, ale i další, byly prokázány i moderní medicínou.[4]
Ostatní
Bazalka indická se využívá v thajské kuchyni pro přípravu pokrmů z masa, rýže a mořských plodů. Sušené aromatické listy se po staletí používaly jako přírodní repelent.[7]
Galerie
-
Listy a květenství -
Mladá rostlina -
Nakvétající lodyha -
Porost bazalky posvátné v Indii -
Pěstování Tulsi na oltáři v hinduistickém chrámu
.jpg)
.jpg)
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ocimum tenuiflorum na anglické Wikipedii a Indisches Basilikum na německé Wikipedii.
- ↑ a b PADALIA, Rajendra C.; VERMA, Ram S. Comparative volatile oil composition of four Ocimum species from northern India. Natural Product Research. 2011, s. 569–575. DOI 10.1080/14786419.2010.482936. PMID 21409717. Je zde použita šablona
{{Cite journal}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ WARRIER, P K. Indian Medicinal Plants. [s.l.]: Orient Longman, 1995. ISBN 0-86311-551-9. S. 168. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ BAST, Felix; POOJA RANI; DEVENDRA MEENA. Chloroplast DNA Phylogeography of Holy Basil (Ocimum tenuiflorum) in Indian Subcontinent. The Scientific World Journal. 2014, s. 277–85. DOI 10.1155/2014/847482. PMID 847482. Je zde použita šablona
{{Cite journal}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ a b DRSC, Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka,. Toxicology - Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc - Bazalka posvátná – tradiční indická léčivka a současná medicína. www.toxicology.cz [online]. [cit. 2018-11-22]. Dostupné online.
- ↑ SIMOONS, Frederick J. Plants of life, plants of death. [s.l.]: Univ of Wisconsin Press, 1998. Dostupné online. ISBN 978-0-299-15904-7. S. 7–40. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ NIIR BOARD, NATIONAL INSTITUTE OF INDUSTRIAL RESEARCH (INDIA). Compendium of Medicinal Plants. [s.l.]: National Institute of Industrial Research, 2004. (2004). ISBN 978-81-86623-80-0. S. 320. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ BISWAS, N. P.; BISWAS, A. K. Evaluation of some leaf dusts as grain protectant against rice weevil Sitophilus oryzae (Linn.). Environment and Ecology. 2005, s. 485–488. Je zde použita šablona
{{Cite journal}}označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu bazalka indická na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Bazalka_indická |
