Bičování Krista

Bičování Krista, v umění někdy známé jako Kristus u sloupu nebo Bičování u sloupu, je epizoda z Ježíšova utrpení, jak je popsána v evangeliích. Jako taková je často zobrazována v křesťanském umění v cyklech umučení nebo v širším tématu Kristova života. Katolická tradice umisťuje Bičování na začátek Via Dolorosa v Jeruzalémě a moderní alternativní křížové cesty ho umisťují na čtvrté zastavení; představuje bolestné tajemství růžence.^[1][2] Sloup, k němuž je Kristus obvykle zobrazován přivázaný, a provaz, bič, knuta nebo důtky jsou prvky v Arma Christi.^[3] Bazilika Santa Prassede v Římě je jedním z kostelů, které tvrdí, že vlastní originál sloupu nebo jeho části.

V umění byl tento námět nejprve zobrazován jako jeden z řady pašijových výjevů, ale od 15. století byl malován i v samostatných dílech. Nejdiskutovanějším jednotlivým dílem je záhadné zpracování na malé desce v Urbinu od Piera della Francesca (1455–1460), jehož přesný význam unikal generacím historiků umění. Ve stejné době se vyvinul obraz Kristus u sloupu nebo Kristus u kůlu, který představuje samotného Krista přivázaného ke sloupu nebo kůlu. To bylo nejoblíbenější v barokním sochařství a souviselo také s námětem, který se v kanonických evangeliích nevyskytuje, s Kristem v žaláři. Často je obtížné rozlišit mezi těmito dvěma náměty a mezi Kristem u sloupu a bičováním.^[4]

Evangelia

Bičování z rukou Římanů je zmíněno ve třech ze čtyř kanonických evangelií: Jan 19, 1 (Kral, ČEP), Mk 15, 15 (Kral, ČEP) a Mt 27, 26 (Kral, ČEP) a podle římského práva bylo obvyklou předehrou k ukřižování.^[5] Žádný z těchto tří popisů není podrobnější než Janův: „Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat.“ Srovnatelné Lukášovo vyprávění, Lk 22, 63–65 (Kral, ČEP), popisuje, jak veleknězova stráž Ježíše bije a vysmívá se mu. V Kristových pašijích tato epizoda předchází posměchu Krista a korunovaci trním, které se podle evangelií odehrály ve stejnou dobu nebo bezprostředně po ní. Na rozdíl od bičování nebyly součástí běžného římského soudního procesu.^[6]

V umění

Bičování se v západním umění poprvé objevuje v 9. století. V byzantském umění se téměř nevyskytuje a v pravoslavném umění jakéhokoli data je velmi vzácný. Zpočátku se objevovalo v iluminovaných rukopisech a na malých slonovinových obrazech, v Itálii se dochovaly monumentální nástěnné malby s tímto námětem z doby kolem roku 1000. Od začátku se nejčastěji objevují tři postavy, Kristus a dva služebníci Piláta Pontského, kteří ho bičují. Na raných vyobrazeních může být Kristus nahý nebo v dlouhém rouchu, tváří stranou nebo při pohledu zezadu; od 12. století je standardem, že Kristus má na sobě bederní roušku (perizonium) a tváří je obrácen k divákovi.^[7] Kristova tvář je obvykle viditelná, což pro umělce představuje „technický problém, jak ho zobrazit, jak přijímá údery na zádech, což je obvyklé místo, a zároveň nechat jeho tvář viditelnou“.^[8] Často se zdá, že přijímá údery na přední straně těla.

Někdy je zobrazen Pilát Pontský, který scéně přihlíží, a může k němu přistupovat služebná jeho ženy se svým poselstvím, a v pozdějším středověku, pravděpodobně pod vlivem pašijových her, může být počet mužů bijících Krista tři nebo čtyři, na severu postupně zkarikovaní jako groteskní postavy v oděvu soudobých žoldnéřů.^[9] Někdy je přítomna další postava, kterou může být Herodes. Bičování probíhalo rukama lidí pracujících pro Piláta Pontského, ale bičující mohou někdy nosit židovské klobouky.^[10] Podle Ducciova Maestà se scéna může odehrávat na veřejnosti, před publikem židovského lidu.^[11]

Františkáni, kteří propagovali sebebičování jako prostředek ztotožnění se s Kristovým utrpením, jsou pravděpodobně zodpovědní za řadu velkých italských procesních křížů, na nichž bičování zaujímá zadní stranu kříže a na přední straně je vyobrazeno Ukřižování. Ty byly pravděpodobně někdy při procesích následovány flagelanty, kteří mohli vidět Krista trpícího před nimi.^[12]

Významná díla

Jednotlivá díla:

• Bičování Krista (Piero della Francesca), 1455–1460
• Kristus u sloupu (Antonello da Messina), kolem 1475
• Bičování Krista (Caravaggio), 1607
• Kristus u sloupu (Caravaggio), 1607

Cykly:

• Maestà (Duccio)
• Kaple Scrovegni, autor Giotto

Galerie

• 
  Maestà od Duccia
• 
  Bičování Krista, Piero della Francesca
• 
  Řecká pravoslavná freska Theofana Krétského
• 
  Bičování Krista, Bacchiacca
• 
  Guercino, 1657
• 
  Nicolò Grassi, 1720
• 
  Giovanni Domenico Tiepolo
• 
  Kristus u sloupu, italské sochařství, 1817
• 
  Kristus u sloupu, Gregorio Fernández
• 
  Bičování našeho Pána Ježíše Krista, William-Adolphe Bouguereau

Ve filmu a hudbě

Bičování Ježíše („Proces před Pilátem (včetně 39 ran bičem)“) je vrcholnou událostí v rockovém muzikálu Jesus Christ Superstar. Moderní filmaři také zobrazují bičování Krista. Jedná se o významnou scénu ve filmu Mela Gibsona Umučení Krista z roku 2004. V Kubrickově filmu A Clockwork Orange si Alex představuje sám sebe jako římského vojáka bičujícího Ježíše.^[13]

Relikvie

Na různých místech se dochovaly předpokládané části Sloupu bičování, nazývaného také Bičovací sloup.

• Chrám Božího hrobu v Jeruzalémě:
  • Řecká pravoslavná kaple Derision v ambulatoriu
  • Kaple Zjevení Páně ve františkánském areálu, původně ve Večeřadle^[14]
• Santa Prassede v Římě

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Flagellation of Christ na anglické Wikipedii.

Literatura

•  SCHILLER, Gertrud. Iconography of Christian Art. Svazek II. Londýn: Lund Humphries, 1972 (překlad z němčiny). ISBN 0-85331-324-5. S. 66–69, fig. 225–234 etc. (anglicky) 

Související články

•  Ježíšův život

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bičování Krista na Wikimedia Commons

Autoritní data	GND: 4156275-6