 Bika | |
|---|---|
 Bika sněhobílá (Luzula nivea) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
| Řád | lipnicotvaré (Poales) |
| Čeleď | sítinovité (Juncaceae) |
| Rod | bika (Luzula) DC., 1805 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bika (Luzula) je monofyletický rod rostlin z čeledi sítinovitých. Tyto trsnaté byliny s úzkými listy a stébelnatými lodyhami se podobají travám, květy však mají odlišné. Kosmopolitně rozšířený rod je tvořen asi 115 druhy[1], z nich 11 roste v České republice[2].
Výskyt
Hlavní centrum rozšíření rodu je v jihozápadní Evropě, na Dálném východě, v Severní Americe, v Andách Jižní Ameriky, v Austrálii i na Novém Zélandu. V ČR vyrůstají rostliny rodu bika od nížin až do vysokohorského stupně.
Jsou to rostliny hlavně vlhkých lesů, luk, pastvin i zahrad. Jednotlivé druhy jsou různě náročné na své biotopy, některé jsou vyloženě vlhkomilné nebo rostou pouze v zastíněných porostech, jiné se vyskytují na osluněných loukách a mezích. S ohledem na teplotu prostředí volí rozdílnou nadmořskou výšku, v mírném pásmu rostou i v nížinách, kdežto v tropech se objevují až vysoko v horách.[3][4]
Popis
Vytrvalé byliny vytvářející husté trsy s okrouhlými lodyhami vysokými od 10 cm až po1 metr, které vyrůstají z krátkého oddenku. Listy bývají bazální nebo lodyžní rostoucí ve spirále a jejich listové pochvy jsou uzavřené, obvykle chlupaté a nemají ouška. Čepele listů jsou ploché, úzké, kopinaté až čárkovité, okraje mají jemně pilovité a porostlé měkkými chlupy, vrchol mívají nejčastěji zaoblený a jejich žilnatina je často špatně zřetelná.
Na koncích plodných stébel rostou vrcholičnatá květenství jednotlivých, nebo v klubíčkách či v kruželích sdružených květů. Listeny květů vyrůstají ve dvojicích a někdy jsou suše blanité. Drobné, oboupohlavné květy mají vytrvalé, blanité, šestičetné okvětí ve dvou přeslenech, šest tyčinek s tupými prašníky a ze tří plodolistů vytvořený svrchní, jednopouzdrý semeník s trojlaločnou bliznou. Květy obvykle neprodukují nektar a bývají opylovány častěji anemogamicky než entomogamicky. Po opylení se v květu vytvoří jednopouzdrá kulovitá tobolka se třemi podlouhlými semeny, která někdy mají masíčko. Mnohé druhy vytvářejí polyploidní komplexy.[5][6][7]
Taxonomie
Z rozsáhlého rodu bika roste v přírodě České republiky těchto jedenáct druhů:
- bika bělavá (Luzula luzuloides (Lam.) Dandy et Wilmott)
- bika bledavá (Luzula pallescens Sw.)
- bika chlupatá (Luzula pilosa (L.) Willd.)
- bika klasnatá (Luzula spicata (L.) DC.)
- bika ladní (Luzula campestris (L.) DC.)
- bika lesní (Luzula sylvatica (Huds.) Gaudin)
- bika mnohokvětá (Luzula multiflora (Ehrh.) Lej.)
- bika obecná (Luzula divulgata Kirschner)
- bika sněhobílá (Luzula nivea (L.) DC.)
- bika sudetská (Luzula sudetica (Willd.) Schult.)
- bika žlutavá (Luzula luzulina (Vill.) Racib)
Některé druhy se mezi sebou občas kříží a v ČR se vyskytují tyto hybridy:
- Luzula ×heddae Kirschner (L. campestris × L. sudetica)
- Luzula ×hybrida H. Lindb. ex Kirschner (L. pallescens × L. sudetica)
- Luzula ×media Kirschner (L. divugata × L. multiflora)
- Luzula ×vinesii Murr (L. luzulina × L. pilosa).[2]
Reference
- ↑ STEVENS, Peter F. Angiosperm Phylogeny Website, vers. 14: Juncaceae [online]. University of Missouri, St Louis and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 04.2015 [cit. 2016-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 14.04.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ Luzula [online]. Botanischer Garten und Botanisches Museum Berlin-Dahlem [cit. 2016-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-26. (německy)
- ↑ HROUDA, Lubomír. Suchopýry, sítiny a biky. S. 15–18. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2001 [cit. 14.04.2016]. Čís. 01, s. 15–18. Dostupné online. ISSN 0044-4812.
- ↑ BROOKS, Ralph E.; CLEMANTS, Steven E. Luzula [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WU, Guofang; CLEMANTS, Steven E. Flora of China: Luzula [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ COLEMAN, H. R. FloraBase the Western Australian Flora: Luzula [online]. Department of Parks and Wildlife, Western Australian Herbarium, Kensington, WA, AU, rev. 03.10.2008 [cit. 2016-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu bika na Wikimedia Commons 
Taxon Luzula ve Wikidruzích
- Sítinovité
- Flóra Česka
- Flóra Austrálie
- Flóra Brazílie
- Flóra Číny
- Flóra Indického subkontinentu
- Flóra Indočíny
- Flóra jihovýchodní Asie
- Flóra jihovýchodní Evropy
- Flóra jihovýchodu USA
- Flóra jihozápadní Asie
- Flóra jihozápadní Evropy
- Flóra jihozápadu USA
- Flóra jihu Jižní Ameriky
- Flóra jižní Afriky
- Flóra Kavkazu
- Flóra Makaronésie
- Flóra Mexika
- Flóra Mongolska
- Flóra Nového Zélandu
- Flóra Papuasie
- Flóra ruského Dálného východu
- Flóra severní Afriky
- Flóra severní Evropy
- Flóra severovýchodní tropické Afriky
- Flóra severovýchodu USA
- Flóra severozápadu USA
- Flóra severu Jižní Ameriky
- Flóra Sibiře
- Flóra Střední Ameriky
- Flóra Střední Asie
- Flóra střední Evropy
- Flóra středojihu USA
- Flóra středoseveru USA
- Flóra středozápadní tropické Afriky
- Flóra Subantarktických ostrovů
- Flóra subarktické Ameriky
- Flóra Tichomoří
- Flóra východní Asie
- Flóra východní Evropy
- Flóra východní Kanady
- Flóra východní tropické Afriky
- Flóra západní Kanady
- Flóra západu Jižní Ameriky
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Bika |
