Bitva u Jassínu

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Bitva o Jassínu
konflikt: první světová válka
Bitva o Jassínu
Trvání	18. leden 1915 – 19. leden 1915
Místo	Jassína, Německá východní Afrika
Souřadnice	4°40′53″ j. š., 39°11′5″ v. d.
Výsledek	německé vítězství
Strany
Spojené království Spojené království Německá říše Německá říše
Velitelé
Cpt. G. J. G. Hanson Cpt. J. Turner Paul von Lettow-Vorbeck
Síla
300 mužů v Jassíně 800 mužů pomocné síly 244 evropských vojáků 1350 Askarijů 23 kulometů 4 polní děla
Ztráty
92 mrtvých 95 raněných [1] 86 mrtvých 200 raněných (2 zranění důstojníci později podlehli následkům zranění)[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Jassínu (18.–19. leden 1915) představovala druhé významné střetnutí první světové války v bojích o Německou východní Afriku. Německé jednotky vedené plukovníkem von Lettow-Vorbeckem v ní odrazily pokus britských sil o pozemní invazi do své kolonie.

Jassin, tehdy malá vesnice severně od přístavu Tanga bylo obsazené Brity, aby byla zajištěna hranice mezi Britskou východní Afrikou a Německou východní Afrikou. Bylo však velmi slabě bráněno pouhými čtyřmi rotami indických vojáků, což čítalo něco málo přes 300 mužů.

Německý velitel Paul Emil von Lettow-Vorbeck se rozhodl na toto místo zaútočit aby zabránil nebezpečí útoku britských sil na přístav Tanga, který ležel o 50 kilometrů jižněji a byl již více než dva měsíce předtím úspěšně ubráněn při britském útoku v bitvě o Tangu. K útoku bylo shromážděno devět rot německých koloniálních jednotek, tzv. Schutztruppe, povětšinou askarijů, vedených evropskými důstojníky.

Bezprostředně poté, co byly britské síly poraženy, byly nepřátelští velitelé, kapitáni Hanson a Turner odvedeni na setkání s Lettow-Vorbeckem. K jejich překvapení jim poblahopřál k ukázkové obraně města a oba britské velitele propustil výměnou za slib, že se nebudou dále angažovat v této válce.

Ačkoli britské jednotky porazil, uvědomoval si Lettow-Vorbeck, že výše německých ztrát důstojníků a střeliva dosahovalo úrovně, ve které by si mohl jen zřídka dovolit konfrontace v tak velkém měřítku a proto se rozhodl vyžívat spíše partyzánské taktiky. Namísto toho, aby vyhledával rozhodující bitvy proti Britům, soustředil se na záškodnické operace proti Ugandské železnici a narušování zásobovacích tras. Britskou odpovědí bylo soustředění stále většího počtu sil, která měla snížit rizika takových akcí a zjednodušit obranu. Tím pádem Lettow-Vorbeck vázal na svou malou armádu mnoho britských vojáků až do konce války.

Odkazy

Reference

Související články

• Partyzánská válka

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.