Bludička je nadpřirozená bytost vyskytující se ve folklóru po celém světě a také světelný jev, který nejspíše dal podnět ve víře v toto stvoření. Bludičky se objevují v noci, především v močálech a bažinách, a svádějí pocestné ze správného směru. Ve středověké latině se nazývají ignis fatuus „neposedný oheň“, anglicky will-o'-the-wisp nebo jack-o'-lantern.
Slované
Slovanům je společná představa, že se jedná o duše mrtvých, zejména zemřelých násilnou smrtí či nekřtěnátek, v podobě modravých světel, dětí nebo mužíčků s lucernami nebo hořícími košťaty.[1] Mohou být také dušemi čarodějnic a prý se objevují vždy v lichém počtu.[2] Nejčastěji je lze potkat za zimních nocí, o Dušičkách, během adventu a o štědrovečerní půlnoci. Kromě močálů se zjevují i na hřbitovech či tlejícím dřevě a do bahna či vody závadějí zvláště ty, kteří se jim vysmívají, nebo na ně hvízdají. Lze si je však naklonit prosbou, slibem či vysvobozením z prokletí, potom ukáží poutníkovi správnou cestu nebo dokonce zakopaný poklad. Nemají žádnou moc nad člověkem, který má košili naruby.[3] Podobá se jim ohnivý muž, zvaný jako dýma či dýmač. Jedná se o duši hříšníka v podobě ohnivého sloupu, sudu, dráčka nebo plamínku v bažinách, ten své oběti utopí, popálí nebo roztrhá, ale stejně jako bludička může také pomáhat.
V Čechách jsou nazývány světýlky či světlonoši; na Železnobrodsku cvendy, na Českotřebovsku rychmandle a na Moravě pak zhubenčata nebo zabobončata.
V Lužici se této bytosti říká błudnička, błudnik nebo blud, v Polsku błędnik, świetlik, v Rusku ogoněk, v Srbsku macarul a ve Slovinsku vedunec.[1]
Bludičky v kultuře
- Bludička (v originále Willo the Wisp) se nazývá britský kreslený seriál pro děti o kouzelném lese, v němž žije zlá čarodějnice – televize Edna. Vypravěčem příběhů je právě lesní bludička.
- Bludička se vyskytuje i v komediální hře Divadla Semafor, která volně parafrázuje Erbenovu sbírku Kytice – viz Kytice (Semafor).
- Bludička Julie je také popová píseň zpěvačky Hany Zagorové
Reference
- ↑ a b MÁCHAL, Jan. Bájesloví slovanské. Olomouc: Votobia, 1995. ISBN 80-85619-19-9. S. 24.
- ↑ STEJSKAL, Martin. Labyrintem tajemna. Praha: Paseka, 1991. ISBN 80-85192-08-X. S. 31.
- ↑ VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. S. 117–118.
Literatura
- STEJSKAL, Martin. Labyrintem tajemna. Praha: Paseka, 1991. S. 41–42.
- STEJSKAL, Martin. Labyrintem míst klatých. Praha: Eminent, 2011. S. 32.
- VONDRÁČEK, Vladimír. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. S. 117–118.
- Studia mythologica slavica VIII-2005, s. 115–136.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu bludička na Wikimedia Commons - Alexandra Navrátilová: Revenantství v české lidové tradici
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Bludička |
