| Bošířany | |
|---|---|
.jpg) Chalupy v osadě | |
| Lokalita | |
| Charakter | osada |
| Obec | Horní Slavkov |
| Okres | Sokolov |
| Kraj | Karlovarský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát | Česko Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°9′20″ s. š., 12°48′18″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 2 (2021)[1] |
| Katastrální území | Bošířany (5,678 km²) |
| Nadmořská výška | 590 m n. m. |
| PSČ | 357 31 |
  Bošířany | |
| Další údaje | |
| Kód k. ú. | 644048 |
| Kód ZSJ | 044041 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bošířany (německy Poschitzau) jsou osada, základní sídelní jednotka města Horní Slavkov, v okrese Sokolov, v kraji Karlovarském.
V roce 2018 zde bylo evidováno 12 adres,[2] v roce 2011 zde trvale žilo 5 obyvatel.[3]
Osada leží v katastrálním území Bošířany o rozloze 5,678 km².[4]
Geografie
Osada leží v členité krajině Slavkovského lesa. Zástavba byla soustředěna v údolí Bošířanského potoka a na okolních svazích, přibližně 1,8 km severně od centra Horního Slavkova.
Historie
.jpg)
První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1489, kdy patřila k panství hradu Bečov.[5] S odvoláním na farní kroniku kostela svatého Jiří se v německé literatuře uvádí, že kolonizační ves existovala již roku 1242. K bečovskému panství patřila ves až do roku 1850.[6]
Pojmenováni Bošířan je pravděpodobně odvozeno od osobního jména Božec a vyjadřuje tak vlastnický vztah. V kronice obce je odkazováno na odnož někdejšího hraničního slovanského kmene Chodů.[7]
Roku 1623 zde stálo 14 zemědělských usedlostí. V letech 1850–1877 byly Bošířany osadou obce Kfely, od roku 1877 samostatnou obcí. Bošířany postupně náležely v letech 1850–1855 do politického okresu Karlovy Vary, v letech 1855–1868 Loket, 1868–1913 Falknov (nyní Sokolov), 1913–1948 opět Loket a v letech 1850–1949 byly součástí soudního okresu Loket,[7] v letech 1961–1980 část obce Horní Slavkov v okrese Sokolov, poté základní sídelní jednotkou města Horní Slavkov.[8]
Po roce 1945 došlo k odsunu německého obyvatelstva a po vysídlení německých obyvatel v roce 1946 došlo jen k minimálnímu dosídlení českými obyvateli, neboť vesnice se octla v blízkosti nového Vojenského výcvikového prostoru Prameny. Rovněž se již prováděl ložiskový průzkum pro budoucí těžbu uranu. Vesnice se octla v uzavřeném uranovém pásmu, kam se smělo pouze s propustkou. Odsun německého obyvatelstva, těžba uranu v padesátých letech 20. století, která probíhala i v těsném sousedství obce, obec zničily. Původní stavby byly většinou demolovány.[6] Skutečnou tragédií pro obec bylo, že hlušinou z jámy č. 18 byla přerušena cesta z Horního Slavkova do Bošířan, čímž byla obec předurčena k likvidaci. Náhradní spojení bylo později vybudováno kolem šibenice.[9]
Zkázu obci přinesla těžba uranu, Bošířany se staly součástí uzavřeného území, kam byl vstup povolen pouze na propustky. Těžba navíc probíhala i v těsném sousedství obce. Na přelomu 50. a 60. let sice došlo k útlumu a nakonec i zastavení těžby uranu, ale zkázu obce to již neodvrátilo zánik. Zemědělská půda byla zničena, zástavba zchátralá a navíc zde byl i nedostatek vody, způsobený právě těžbou. K novému osídlení již proto nedošlo a dnes slouží Bošířany jako rekreační osada, ve které se zachovalo jen několik původních domů.[5]
Ve vsi se nacházelo několik zemědělských usedlostí, obytné budovy z 18. století byly ve štítech hrázděné. Na návsi stála od roku 1862 pseudorománská kaple neznámého zasvěcení, někdy uváděná jako kaple svaté Anny[10]. Kaple se nedochovala, u místa původní kaple roste skupina velkých kaštanů a lip.[6]
Bošířany slouží jako rekreační osada, ve které se zachovalo jen několik původních domů.[5]
Uranové doly
Již v 16. století se v těsném sousedství rozmáhalo hornictví, ves však zůstala zemědělskou lokalitou. V letech 1946–1947 probíhal v Horním Slavkově a okolí geologický průzkum. Výsledkem geologického průzkumu bylo zjištění uranového zrudnění a následovalo zaražení prvních těžních jam a zahájena těžba rudy. V Bošířanech byly ustanoveny dobývací prostory Bošířany I. a II. V DP Bošířany I. byly zaraženy jámy č. 14 a č. 18 a řada štol, v DP Bošířany II. jámy č. 13 a č. 16 a štola č. 1.[11] K 1.7.1952 byl zřízen závod Bošířany.[12] Těžila se zde skupina žil ze žilného uzlu Bošířany.[13]
Nejintenzivnější těžba probíhala v letech 1953–1955. V polovině padesátých let již geologickým průzkumem nedocházelo k žádným dalším nálezům rud. Skončila produkční těžba a od roku 1958 začal útlum těžby, hornické práce byly ukončeny k 1. březnu 1959.[14][15]
Obyvatelstvo
Na konci 19. století obyvatelstvo pracovalo v zemědělství a v blízké porcelánce firmy Haas & Czjzek.[7] Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 423 obyvatel, z toho 419 Němců a čtyři cizinci. K římskokatolické církvi se hlásilo 423 obyvatel.[16]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 327 | 406 | 460 | 427 | 438 | 423 | 328 | 36 | 57 | 32 | - | 6 | 2 | 5 |
| Počet domů | 47 | 61 | 64 | 65 | 65 | 65 | 52 | 51 | - | 8 | - | 6 | 3 | 2 |
Pamětihodnosti
- Popraviště na katastru Bošířan z období kolem roku 1500, kde se po staletí popravovalo mečem a oprátkou. Poslední poprava zde proběhla 10. září 1751.[17][18]
Odkazy
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2024-03-17].
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2018-05-16 [cit. 2018-05-16]. Dostupné online.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 3.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Bošířany [online]. [cit. 2018-05-16]. Dostupné v archivu.
- ↑ a b c BERANOVÁ VAICOVÁ, Romana. Zaniklé obce na Sokolovsku. Sokolov: Krajské muzeum Sokolov, 2005. 252 s. ISBN 80-86630-06-4. S. 105.
- ↑ a b c PROKOP, Vladimír ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 1. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 165.
- ↑ a b c DOHNAL, Pavel. Archiv obce Bošířany 1841 – 1945 (1947) [online]. Státní okresní archiv Sokolov se sídlem v Jindřichovicích, 2012-11-29 [cit. 2018-05-16]. Dostupné online.
- ↑ katastrální území Bošířany [online]. Genea [cit. 2018-05-16]. Dostupné online.
- ↑ TOMÍČEK, Rudolf. Těžba uranu v Horním Slavkově. Sokolov: Okresní muzeum Sokolov, 2000. 294 s. ISBN 8023867334. S. 173. [dále jen Tomíček].
- ↑ kaple sv. Anny v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
- ↑ Tomíček, s. 62.
- ↑ Tomíček, s. 52.
- ↑ Tomíček, s. 36.
- ↑ Tomíček, s. 43.
- ↑ Tomíček, s. 156.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Poschitzau. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 632 s. Dostupné online. S. 251.
- ↑ památník na popraviště [online]. Národní památkový ústav [cit. 2018-05-16]. Dostupné online.
- ↑ BURACHOVIČ, Stanislav. Poslední poprava v Horním Slavově. Časopis Arnika. 1979, čís. 11, s. 20.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bošířany na Wikimedia Commons - Katastrální mapa katastru Bošířany na webu ČÚZK
- Bošířany - kaple sv. Anny
- Popraviště v Horním Slavkově
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Bošířany |
