| Božena Dapeciová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 15. listopadu 1884 Louny |
| Úmrtí | 19. března 1959 (ve věku 74 let) Praha |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Povolání | básnířka, učitelka a překladatelka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Božena Dapeciová (15. listopadu 1884 Louny[1] – 19. března 1959 Praha) byla pedagožka, překladatelka a kulturní pracovnice v Lounech.
Život
Její otec Vincenc Dapeci byl účetní v lounské záložně, matka Marie rozená Frenclová byla dcera lékaře v Horažďovicích. Božena byla sestřenicí Ely Vejrychové, která byla první manželkou Maxe Švabinského – Vincenc Dapeci byl bratr Elyny matky. Dapeci však v roce 1888 zemřel a vdova byla nucena starat se o pět dcer, které se z manželství narodily.
Rodiny Vejrychů a Dapeci se stýkaly a Božena jezdívala na prázdniny do Kozlova, kde rodina Vejrychů trávila prázdniny. Když si v roce 1900 brala Ela Švabinského, šla jim Dapeciová za družičku.[2] Do dějin české literatury vstoupila Dapeciová jako přítelkyně spisovatele a jednoho z výrazných představitelů symbolistické dekadence Arthura Breiskyho. Mladí lidé se poznali v prosinci 1902 v Lounech, kde Breisky studoval na místní reálce.[3] Jejich vztah trval s přestávkami do roku 1910. Poté, co Breisky v roce 1903 odešel z Loun, Dapeciové často psal. Korespondence vyšla v roce 1997 v rámci souborného vydání Breiského díla.[4]
V roce 1913 složila Dapeciová na Karlově univerzitě státní zkoušky z francouzštiny a němčiny a po válce tyto předměty začala učit na lounských měšťanských školách.[5] Jak vliv Breiského, tak intelektuální prostředí Kozlova podnítily v Dapeciové literární sklony a ambice. Poprvé tiskem vyšly její básně v Topičůvě sborníku literárním a uměleckém v letech 1917 a 1918.[6]
Během prázdnin se Dapeciová pravidelně účastnila kulturního života v Kozlově – i jako organizátorka. V létě roku 1914 připravila zjednodušenou verzi Prodané nevěsty, v níž účinkovaly i děti. Byla také u založení tamního dramatického kroužku.[7]
Prostředí Kozlova Dapeciové nabízelo setkávání s významnými umělci, hudebníky a vědci. Na jedné z kozlovských fotografií z roku 1923 je zachycená společně s klavíristou Václavem Štěpánem a jeho francouzskou kolegyní Blanche Selvou (1884–1942).[8] Z popudu Marie Majerové přeložila Zolovu Nanu. Kniha vyšla v roce 1921. V reedici ji pak nakladatelství Dobrovský vydalo roku 2015.[9] Něžné přátelství pojilo Dapeciovou také s Bohuslavem Martinů, který od konce roku 1920 do Kozlova pravidelně zajížděl – z Poličky to neměl daleko.[10] Dochoval se dopis ze září 1922, v němž skladatel vzpomíná na své pobyty v Kozlově a vzájemné kontakty a prožitky.[11]
Dapeciová představovala v meziválečných Lounech jednu z hlavních osobností v kulturní oblasti. Byla členkou a mnoha spolků, angažovala se zejména v ochotnickém divadle a místní pobočce Klubu českých turistů. Pro místní ochotníky psala divadelní pásma, publikovala v regionálních periodikách Lounský kraj a Turistický obzor.
V roce 1941 se seznámila s literátem Jaroslavem Podroužkem (1913–1954), s nímž spolupracovala na jeho knize o Breiském s názvem Fragment zastřeného osudu.[12] Ve stáří trpěla silnou vadou zraku; poslední léta prožila ve Slepeckém ústavu Palata. Zemřela v motolské nemocnici.
Její osobní fond je uložený ve Státní okresním archivu v Lounech.
Odkazy
Reference
- ↑ Matrika narozených v Lounech [online]. Litoměřice: Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2024-04-30]. Dostupné online.
- ↑ ŠVABINSKÁ, Ela. Vzpomínky z mládí. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1962. 358 s. S. 182. (Dále jen Švabinská 1962).
- ↑ NOVÝ, Petr. Arthur Breisky – život proti legendě. Sborník Okresního archivu v Lounech. 1997, roč. VIII, s. 47. ISSN 1210-3675.
- ↑ BREISKY, Arthur. V království chimér: korespondence a rukopisy z let 1902–1910. Praha: Thyrsus, 1997. 453 s. ISBN 80-901774-7-6.
- ↑ ŠTĚPÁNOVÁ, Veronika. Osobnost Boženy Dapeciové (1884–1959). Diplomová práce na katedře historie Univerzity J. E. Purkyně. Ústí nad Labem: Uloženo ve Státním okresním archivu Louny pod sign. L 1402, 2009. S. 130.
- ↑ ROEDL, Bohumír. Dopis Bohuslava Martinů Boženě Dapeciové z roku 1922. Porta bohemica. 2021, roč. 10, s. 215. ISBN 978-80-907464-3-5. (Dále jen Roedl 2021).
- ↑ Švabinská 1962, s. 340–341.
- ↑ ŠEVČÍK, Václav (ed). Švabinský, Vejrychovi a Kozlov. Česká Třebová: Město Česká Třebová, 2007. 111 s. ISBN 978-80-239-8708-9. S. 87.
- ↑ ZOLA, Émile. Nana. Přeložila Božena Dapeciová [online]. Praha: Národní knihovna [cit. 2024-05-16]. Dostupné online.
- ↑ MIHULE, Jaroslav. Martinů – osud skladatele. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2002. 626 s. ISBN 80-246-0426-4. S. 88.
- ↑ Roedl 2021, s. 216–218.
- ↑ PODROUŽEK, Jaroslav. Fragment zastřeného osudu [online]. Praha: Národní knihovna ČR [cit. 2024-05-17]. Dostupné online.
Externí odkazy
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Božena_Dapeciová |
