Bolek Polívka

MgA. Bolek Polívka
Bolek Polívka v roce 2019
Rodné jméno	Boleslav Polívka
Narození	31. července 1949 (74 let) Vizovice Československo Československo
Alma mater	JAMU v Brně
Choť	Stanislava Polívková (rozvod) Chantal Poullain (1987–2002) Marcela Polívková (od 2020)
Partner(ka)	Evelyna Steimarová (1978–?)
Děti	Kamila Polívková Anna Polívková Vladimír Polívka Jan Boleslav Polívka František Antonín Polívka Mariana Polívková
Podpis
Český lev
Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli 1996 – Zapomenuté světlo 2000 – Musíme si pomáhat
Umělecké ceny
Výroční cena AČFK (2015) Cena Thálie (2022) Zlatý střevíček (2024)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boleslav „Bolek“ Polívka (* 31. července 1949 Vizovice) je český herec, komik, mim, dramatik a scenárista. V roce 1971 vystudoval činoherní herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně^[1] a od roku 1972 působil v brněnském Divadle na provázku. V roce 1993 si v Brně založil vlastní Divadlo Bolka Polívky. Ztvárnil řadu divadelních, filmových a televizních rolí, získal dva herecké České lvy, jeho divadelní práce je mezinárodně známá.

Herectví

Ve svých autorských pantomimických inscenacích, které si sám režíroval a vytvářel v nich hlavní role (Am a Ea, Pezza versus Čorba, Pépe, Trosečník, Poslední leč, Šašek a královna), se inspiroval klauniádou, komedií dell'arte i filmovou groteskou, ale užívá i slova a záměrně překračuje hranice žánru směrem k totálnímu herectví. Specifický styl jeho autorského divadla získal obdiv a uznání po celém světě.^[zdroj?] Se zahraničními divadly a umělci také často spolupracuje.^[zdroj?]

Za ztvárnění postavy faráře Holého ve filmu Zapomenuté světlo získal Českého lva a cenu za herecký výkon na MFF Karlovy Vary v roce 1997. Druhého Českého lva dostal za roli ve filmu Jana Hřebejka Musíme si pomáhat. Film byl také nominován na Oscara.

Účinkoval v několika filmech Věry Chytilové, např. v komedii Kalamita (1981), ve filmovém přepisu vlastní divadelní hry Šašek a královna z roku 1987, v komedii Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992) či v podobenství Vyhnání z ráje (2001). V televizi uváděl vlastní pořady Manéž Bolka Polívky a Bolkoviny, v mnoha jiných vystoupil jako host.

V roce 2024 získal na Zlín Film Festivalu ocenění Zlatý střevíček za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež.^[2]

Podnikání

Jedna jeho scénka z Manéže z roku 1993, kdy sám sebe pasoval na doživotního valašského krále, stála u zrodu úspěšného projektu pro podporu cestovního ruchu Valašské království založeného Tomášem Harabišem. Bolek Polívka byl též dlouhou dobu tváří tohoto projektu.

Na své farmě v Olšanech (kde se natáčelo populární Dědictví) pořádal happeningy a recesní akce, např. mistrovství světa v házení flinty do žita. Česká televize odtud na přelomu milénia vysílala cyklus recitálů zejména folkových formací s názvem Zpívání na farmě.

V březnu 2013 poslal Krajský obchodní soud v Brně Polívkovu farmu kvůli osmimilionovému dluhu bez příslušenství do úpadku.^[3] K 9. dubnu 2013 bylo přihlášeno celkem 55 pohledávek za cca 56 000 000 Kč, z toho 11,6 milionů korun tvoří dotace z fondů EU.^[4] Na podzim 2013 farmu vydražila firma Alkony-CZ za 15 milionů korun, ale cenu neuhradila kvůli tomu, že Polívka prodal okolní pozemky včetně přístupové cesty, které patřily přímo jemu a nikoli farmě, svému známému Alexandru Seidlovi. Polívka dále postoupil své pohledávky v hodnotě 8,5 milionů korun svému dalšímu známému a společníkovi Alexandra Seidla, Zbyňku Cejnarovi.^[5] Cejnar tvrdí, že konkurzní správkyně nejednala v prospěch všech věřitelů tím, že vyvolávací cenu farmy stanovila nízkou oproti znaleckému posudku.^[5] Proto čelí od listopadu 2013 kvůli ochraně věřitelů a kvůli úmyslnému snižování hodnoty farmy během konkurzu insolvenčnímu řízení i Polívka.^[6][7] V roce 2019 měla již farmu v majetku společnost Porta Spes, která v ní začala budovat byty a přičlenila ji ke stájím, které zde postavila a od roku 2004 provozuje. Celý areál je nyní znám jako Statek Olšany.^[8][9]

Rodina

Je otcem šesti dětí – tří dcer a tří synů. Nejstarší je dcera Kamila, jejíž matkou je Stanislava Polívková. Následuje Anna; její matkou je herečka Evelyna Steimarová. Dále syn Vladimír Polívka, který se narodil do manželství s francouzskou herečkou Chantal Poullain. Manželkou Bolka Polívky od roku 2020 je Marcela Polívková, se kterou má syny Jana Boleslava a Františka Antonína a dceru Marianu.

Výběr filmografie

Odkazy

Reference

Literatura

• Petr Hájek, Předběžný portrét, Československý spisovatel, Praha, 1989 – koláž z interview a úryvků divadelních textů Bolka Polívky
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 759–760. 
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 517. 
• Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 555. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 605–606. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bolek Polívka na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bolek Polívka
• Bolek Polívka ve Filmovém přehledu
• Bolek Polívka v Česko-Slovenské filmové databázi
• Bolek Polívka na Kinoboxu
• Bolek Polívka ve Filmové databázi
• Bolek Polívka v Internet Movie Database (anglicky)
• Bolek Polívka v databázi AlloCiné (francouzsky)
• Rozhovor k filmu Řachanda

Autoritní data	AbARTP: 24690 NKC: jk01100501 BIBSYS: 3058615 BNF: cb14695664q (data) GND: 156517930 ISNI: 0000 0001 1460 7223 LCCN: n88201092 MBA: 2563c631-16a6-4976-9b5c-158cf0d73eec NLI: 987007395679305171 NLK: KAC2020Q6818 NTA: 238149943 PLWABN: 9810587050305606 VIAF: 42103893 WorldCat Entities: E39PBJvt8MrtV7vKtX8hpjJbh3