| Brusarci Брусарци | |
|---|---|
| Poloha | |
| Souřadnice | 43°39′45″ s. š., 23°3′59″ v. d. |
| Nadmořská výška | 108 m n. m. |
| Stát | Bulharsko Bulharsko |
| Oblast | Montanská |
| Obština | Brusarci |
  Brusarci | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 1 084 (2020[1]) |
| Etnické složení | Bulhaři |
| Náboženské složení | pravoslaví |
| Správa | |
| Telefonní předvolba | 09783 |
| PSČ | 3680 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Brusarci (bulharsky Брусарци) je město ležící v severozápadním Bulharsku, ve zvlněné části Dolnodunajské nížiny nedaleko úpatí Staré planiny. Je správním střediskem stejnojmenné obštiny a má 995[2] obyvatel.
Historie
Předpokládá se, že sídlo vzniklo jako bulharská dědina v 15. století. Prvně je zaznamenána v osmanském berním soupisu z roku 1584 jako Gagovica s 54 domácnostmi, 5 svobodnými a jednou vdovou. Podle uložené daně 3 487 akče šlo o velkou ves.[3] Předpokládá se, že jméno bylo shodné s tehdejším názvem zde protékající říčky, v současnosti nazývané Nečinska bara. Název Brusarci se poprvé objevuje v roce 1867 v ruské diplomatické korespondenci.[4] Osídlení se několikrát přesunulo z prvého břehu na levý kvůli opakovaným epidemiím moru.[5] Místní obyvatelé se v roce 1850 zúčastnili Vidinského povstání způsobeného neúnosnou situací vzniklou po agrární reformě v roce 1834. Na setkání jeho vůdců v Rakovickém klášteře je zastupovali kňaz Petăr a předák Mladen.[6] V roce 1860 se veškeré obyvatelstvo, s výjimkou 2 domů, přestěhovalo do Ruska a na jejich místo přišli odtamtud Tataři. V letech 1860 nebo 1861 přišli další osídlenci – Čerkesové a postavili si na území dnešního hřbitova 23 domů, ve kterých žilo 39 mužů a 42 žen. V roce 1862 se vrátilo 215 původních obyvatel a osídlilo 45 domů.[7] Poněkud v rozporu s tím jsou údaje o počtu domů, který vzrostl z 45 (1841) pouze na 50 (1870) s 265 obyvateli.[8]
Za rusko-turecké války byla ves osvobozena rumunskou armádou v prosinci 1877 a stala se součástí Bulharského knížectví. V roce 1880 byla postavena první škola se dvěma učebnami a v pozdějších letech byla mnohokrát rozšiřována (1927, 1935,[p 1] 1946,[p 1] 1953, 1972).[9][10] V balkánských válkách padlo 6 místních a v první světové 22.[11] Zásadní význam pro další rozvoj měla výstavba trati Mezdra-Vidin, která byla zahájena v roce 1908 a uvedena do provozu v roce 1913 s konečnou stanicí Lom. Teprve v roce 1923 se otevřela trať celá a zdejší nádraží stalo železničním uzlem tím, že se z trati do Lomu stala pouze odbočka. Dokládá to i růst počtu obyvatel, který mezi lety 1920 a 1926 vzrostl o třetinu z 1 103 na 1 456.[12][p 2] V první polovině roku 1948 proběhla v textilní továrně „Platno“, která byla otevřena v onom roce, první stávka v Bulharsku uskutečněná po komunistickém převratu 9. září 1944, ale trvala pouze jednu směnu.[13] V roce 1959 zde bylo otevřeno učiliště se zaměřením na opravu zemědělských strojů a to se v roce 1962 přeměnilo na střední technickou školu. Její zaměření se vícekrát měnilo a v současnosti (od roku 2016) funguje jako gymnázium.[14] Mateřská školka vznikla jako sezónní v roce 1963 a roku 1968 se stala trvalou. Ve městě je od roku 1966 stadión s kapacitou 10 000 diváků, z toho 4 000 sedících.[15] Brusarci byly povýšeny na město v roce 1984.[16]
Obyvatelstvo
Ve městě žije 1 039 obyvatel a je zde trvale hlášeno 1 084obyvatel.[1] Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[17][p 3]
Odkazy
Poznámky
- ↑ a b Nejistý rok.
- ↑ Vălkov uvádí do roku 1926 počet domů/počet obyvatel: 72/405 (1881). 74/450 (1888), 78/491 (1893), 95/605 (1900), 105/690 (1905), 136/977 (1910), 171/1 103 (1920), 268/1 456 (1926), a od roku 1937 počet obyvatel: 1 786 (1937) 2 069 (1946), 2 134 (1956), 2 277 (1960), 2 348 (1962), 2 353 (1963), 2 637г (1965), 2 294 (1975), 2 084 (1978), 2 126 (1985), 1 876 (1992), 1 603 (2001), 1 162 (2015).
- ↑ Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.
Reference
- ↑ a b Тримесечни таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.09.2020 г. (по области, общини и населени места) [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2020-09-15 [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Vălkov ,Том 1, s. 107–109.
- ↑ Vălkov ,Том 1, s. 88, 91.
- ↑ Vălkov, Том 1, s. 118–119.
- ↑ Vălkov, Том 1, s. 235–243.
- ↑ Vălkov ,Том 1, s. 270–271, 274–278, 290–292.
- ↑ Vălkov, Том 1, s. 151–155.
- ↑ Vălkov ,Том 2, s. 599, 602.
- ↑ Държавен архив, ф. 648, оп. 1, а. е. 4, л. 53 гр.; оп. 2, а. е. 1, с. 25 гр., 37, 38 гр., 59, 75; оп. 3, а. е. 4, л. 91 гр.; ф. 488, оп. 1, а. е. 803, л. 58 гр.; а. е. 832, л. 153.
- ↑ Vălkov, Том 2, s. 49–50.
- ↑ Vălkov, Том 1, s. 182–192, 211, 290–292.
- ↑ Държавен архив, ф. 117 Б, оп. 1, а. е. 4, л. 264.
- ↑ Vălkov, Том 2, s. 599, 602.
- ↑ VĂLKOV, Serjoža. История на град Брусарци: От 9 септември 1944 г. до 10 ноември 1989 г.. Том 3. [s.l.]: rukopis (bulharsky)
- ↑ Държавен архив, ф. 581, оп. 5, а. е. 8, л. 168; а. е. 15, л. 142.
- ↑ НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2015-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (bulharsky)
Literatura
- VĂLKOV, Serjoža. История на град Брусарци: Брусарското землище от древността до Руско-турската освободителна война 1877/1878 г.. Том 1. Veliko Trnovo: Izdatelstvo "Faber", 2014. 551 s. ISBN 9789544009847. (bulharsky)
- VĂLKOV, Serjoža. История на град Брусарци: От 1878 г. до 9 септември 1944 г.. Том 2. Veliko Trnovo: Izdatelstvo "Faber" 551 s. (bulharsky)
- Държавен архив – Монтана. Montana: Държавна агенция „Архиви“ Dostupné online. (bulharsky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Brusarci na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Brusarci |
