| Buškovice | |
|---|---|
 Domy na jižní straně návsi | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Podbořany |
| Okres | Louny |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát | Česko Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°13′29″ s. š., 13°22′21″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 380 (2021)[1] |
| Katastrální území | Buškovice (8,8 km²) |
| PSČ | 441 01 |
| Počet domů | 191 (2021)[2] |
  Buškovice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 16322 |
| Kód k. ú. | 616320 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Buškovice (německy Puschwitz) jsou vesnice (bývalé město), část města Podbořany v okrese Louny. Nacházejí se asi 2,5 kilometru západně od Podbořan. Prochází zde silnice II/221. V roce 2011 zde trvale žilo 389 obyvatel.[3]
Buškovice je také název katastrálního území o rozloze 8,8 km².[4] Vesnicí protéká Dolánecký potok.
Historie
První písemná zmínka o Buškovicích pochází z roku 1197. V té době patřily Buškovice cisterciáckému klášteru ve Waldsassenu. Od konce 13. století do počátku 15. století zde sídlil rod, který se psal s přídomkem z Buškovic. Ve středověku byly Buškovice hlavním střediskem regionu Podbořanska. Význam Buškovic a Podbořan se vyrovnal teprve v 16. století. V letech 1628 a 1668 získaly Buškovice privilegia od císařů Ferdinanda II. a Leopolda I. Před třicetiletou válkou se Buškovice staly součástí panství Krásný Dvůr. V 17. a 18. století se patřily Buškovice střídavě do panství Nepomyšl, Vroutek a později znovu Krásný Dvůr. Ve dvacátých letech 19. století byla nedaleko Buškovic zahájena těžba kaolinu. V roce 1875 byla v Buškovicích otevřena továrna na porcelán. V období první republiky tvořili většinu obyvatel Buškovic Němci. Češi tvořili jen necelá 2 % obyvatel obce. V roce 1981 přestaly být Buškovice samostatnou obcí a staly se součástí Podbořan.
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 458 obyvatel (z toho 706 mužů), z nichž bylo 21 Čechoslováků, 1 415 Němců a 22 cizinců. Až na dvacet evangelíků, jednoho člena jiných nezjišťovaných církví a dva lidi bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 459 obyvatel: 175 Čechoslováků, 1 273 Němců a jedenáct cizinců. Stále převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také 27 evangelíků, tři členové církve československé a sedm lidí bez vyznání.[6]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 1 080 | 1 111 | 1 262 | 1 412 | 1 555 | 1 458 | 1 459 | 657 | 719 | 608 | 466 | 350 | 325 | 389 |
| Domy | 154 | 163 | 189 | 224 | 245 | 254 | 263 | 230 | 180 | 174 | 147 | 175 | 178 | 180 |
Hospodářství
Severně od vesnice se nachází ložisko kaolinu. Těžbu provádí společnost Kaolin Hlubany, které zde ročně vytěží 180–220 tisíc tun suroviny.[8] Kaolin se nákladními auty odváží do buškovické plavírny a dále se zpracovává v závodu na okraji Hluban, kam se dopravuje potrubím. Po předpokládaném vytěžení ložiska v letech 2023–2025 se těžba posune směrem na východ blíže k Podbořanům.[9]
Pamětihodnosti
- Kostel Narození Panny Marie – původně gotický ze 14. století v roce 1717 barokně přestavěný.
- Socha svatého Floriána – stojí západně od návsi naproti domu čp. 17
- Socha svatého Jana Nepomuckého – nachází se na severozápadním okraji
- Sloup Nejsvětější Trojice – jižní strana návsi, u domu čp. 127[10]
Osobnosti
- Paul Felgenhauer (asi 1593 – asi 1677) – teolog, mystik
- Emanuel Zaufal (1837–1910) – lékař, ušní specialista
- Johann Nepomuk Oettl (1801–1866) – duchovní, včelař (pochován na místním hřbitově)
Galerie
-
Kostel Narození Panny Marie -
Náves pod kostelem -
Dům čp. 29 na malé návsi se sochou svatého Floriána -
Sloup Nejsvětější Trojice -
Socha svatého Floriána -
Socha svatého Jana Nepomuckého pod kostelem
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2023-05-27].
- ↑ a b Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 306.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 253.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 264.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 400, 401.
- ↑ STRNADOVÁ, Miroslava. Lidé z Vroutku na Lounsku se bojí dopadů plánované těžby kaolinu. iDnes.cz [online]. 2019-07-18 [cit. 2019-07-19]. Dostupné online.
- ↑ KINŠT, Petr. Těžbu kaolinu chtějí blíž k Podbořanům. Městu to vadí. Žatecký a lounský deník.cz [online]. 2019-03-13 [cit. 2019-07-19]. Dostupné online.
- ↑ Buškovice – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011 [cit. 2012-03-04]. Dostupné online.
Literatura
- PATROVSKÁ, Zdena; ROEDL, Bohumír. Biografický slovník okresu Louny. Ústí nad Labem: Albis interational, 2000. 118 s. ISBN 80-86067-50-5.
- SMETANA, Jan. Podbořany. Dějiny města a okolních obcí. Podbořany: Město Podbořany, 2001. 378 s. ISBN 80-238-8721-1.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Buškovice na Wikimedia Commons - Historie Buškovic na webu města Podbořany
- Katastrální mapa katastru Buškovice na webu ČÚZK
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Buškovice |
