Burgundské války byly sérií konfliktů mezi Burgundskými státy a Starou švýcarskou konfederací. Probíhaly v letech 1474–1477 a Švýcaři v nich zvítězili. Hlavním spojencem Burgunďanů bylo Savojské vévodství, Švýcaři bojovali po boku Lotrinského vévodství, zejména jeho vévoda René II. Lotrinský se v bojích proslavil. Burgunďané chtěli ovládnutím Lotrinska zcelit své nizozemské a burgundské državy v souvislý státní celek.[1] Burgundský vévoda Karel Smělý ale ve válce padl, konkrétně v bitvě u Nancy roku 1477, která celou válku rozhodla. Navíc zemřel bez mužských dědiců. Vítězství Švýcarů vedlo k posílení nezávislosti jejich konfederace a mělo naopak drtivý dopad na Burgundsko, které se de facto rozpadlo. Jedna jeho část, ta jižnější, se stala součástí Francouzského království, sever – burgundské Nizozemí a Franche-Comté – zdědila Karlova dcera Marie Burgundská a po jejím sňatku s Maxmiliánem I., císařem Svaté říše římské, se dostala do rukou Habsburků. Vzniklo tak Habsburské Nizozemí. Burgundské války tak zamezily možnosti, že by na severozápadě Evropy mohl vzniknout silný konkurent Francie a Svaté říše římské, který by sjednotil území Nizozemí a dnešní severní Francie, čímž ve vývoji západní Evropy hrají klíčovou roli. Francouzi i Habsburkové si byli geopolitického významu konfliktu vědomi a silně Švýcary a Lotrince finančně podpořili. Vítězství Konfederace nad jednou z nejmocnějších vojenských sil v Evropě jí získalo pověst téměř neporazitelné síly, zejména kupříkladu bitva u Grandsonu z roku 1776 se stala pověstnou.[2] Burgundské války tak znamenaly začátek vzestupu švýcarských žoldnéřů na bojištích Evropy. Sama Konfederace si ale nepřipsala téměř žádné územní zisky, mj. proto, že ji brzy zachvátily vnitřní spory mezi kantony o to, kdo se o vítězství více zasloužil a komu mají tudíž jít výnosy z války.
,_1476.jpg)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Burgundské války na Wikimedia Commons 
