Burzenland

Burzenland Tara Bârsei
Pohled na jednu část Burzenlandu. Napravo je Ghimbav (něm. Weidenbach), nalevo Cristian (Neustadt) a u vrchu Zeidener Berg v dálce lze rozeznat Codlea (Zeiden).
znak
Geografie
Poloha Burzenlandu v Rumunsku
Status	historická země
Souřadnice	45°43′ s. š., 25°35′ v. d.
Správa regionu
Stát	Rumunsko Rumunsko
Nadřazený celek	Rumunsko Rumunsko
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Burzenland (latinsky Terra Borza, rumunsky Tara Bârsei, maďarsky Barcaság) je německý název pro historické území na jihovýchodě Sedmihradska (ležícího dnes v Rumunsku) s Brašovem (německy Kronstadt) jako nejdůležitějším městem.

V letech 1211–1225 ho obýval se souhlasem uherského krále Řád německých rytířů. Úkolem těchto německých křižáků bylo „bojovat proti, dosud pohanským, kumánským nájezdníkům a zalidnit deserta et inhabita zdejší kraje“ výměnou za částečnou autonomii a možnost ražení mincí.

Geografie

Burzenland se nachází v kotlině, ležící v karpatském oblouku v Jižních Karpatech. Dá se přibližně ohraničit sídly Feldioara (Marienburg) na severu, Rasnov (Rosenau) na jihozápadě a Prejmer (Tartlau) na jihovýchodě. Území je pojmenované podle řeky Burzen (rum. Bârsa), která se vlévá do Oltu (Alt), pravostranného přítoku Dunaje.

Dějiny

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Příchod německých rytířů

V roce 1193 vyzval papež Celestýn III. rytířské řády, zejména německé rytíře a mečové bratry k boji proti nevěřícím v Pobaltí, protože zde se dosud nacházely kmeny, které odmítaly přijmout křesťanství a pořádaly vojenské vpády a nájezdy vůči svým křesťanským sousedům, které často doprovázely drancování církevních statků. Tyto výzvy však zůstaly prozatím nevyslyšeny. Působení Řádu německých rytířů bylo stále vázáno ke Svaté zemi, v části města Akkonu měli němečtí rytíři zřízeno velitelství, o které přišli až z důvodu dobytí města mamlúckými vojsky v roce 1291. Řád působil mezinárodně a nečinilo mu potíže působit na více místech současně. Východní Evropa byla křižáckým rytířům z německých zemí bližší než daleká Svatá země.

Řádový stát v Burzenlandu

Stát Řádu německých rytířů Staat des Deutschen Ordens (de) Civitas Ordinis Theutonici (la) ←  1211–1225  → vlajka znak
Geografie Rozšíření Řádu německých rytířů na počátku 14. století, Burzenland světle modře.
Hlavní město	neurčeno
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Sedmihradští Sasové (Němci), Rumuni, Uhři
Jazyky	dolnoněmčina, latina, maďarština, rumunština
Náboženství	římskokatolické (státní)
Státní útvar
Státní zřízení	teokratická volená monarchie
Mateřská země	Země Koruny uherské, Uherské království
Státní útvary a území
Předcházející Uherské království (1000–1301) Následující Uherské království (1000–1301)

V roce 1211 daroval uherský král Ondřej II. území Burzenlandu Řádu německých rytířů, aby ho kolonizovali a zároveň pomohli Uhersku proti pronikajícím Kumánům. Němečtí rytíři zahájili politiku zalidňování z Německa, postavili několik hradů a zvali na území německé kolonisty. Osadníci se rekrutovali především z řad sedmihradských Sasů, kteří žili v sousedním území kolem města Sibiu (Hermannstadt) (Sieben Stühle), ale byli mezi nimi i osadníci přímo z Německa. Osadníci se rozšířili na severovýchodě a jihu Sedmihradska a založili zde mj. města Kronstadt (Brașov), Schäßburg (Sighișoara) či Hermannstadt (Sibiu). Roku 1224 jim král Ondřej II. v listině Diploma Andreanum udělil řadu výsad a autonomii v čele se sibiňským hrabětem. Obdobné výsady a autonomii získali i Sékelové, jimž vládl sékelský hrabě. Sékelové a Sasové měli za úkol střežit zdejší úseky uherských hranic. Tato etnika zároveň tvořila dva ze tří zdejších politických národů - třetím byla zdejší maďarská šlechta, jíž zde vládl přímo sedmihradský vojvoda, který byl Sékelskému a Sibiňskému hraběti nadřízen jen v otázkách financí, mincovnictví, vojenství a společných sněmů. Naopak většinoví Rumuni byli v postavení nevolníků.

Byl to první neúspěšný pokus řádu získat území mimo tradiční křižácká území v Levantě, kde již byl prostor pro mladší rytířský řád kvůli silné konkurenci značně omezen, zde již operovaly jiné úspěšné rytířské organizace templářů či johanitů. Pozornost německých křižáků se navíc častěji sbíhala k výbojům proti pohanům ve východní Evropě, jež pro ně byly geograficky dostupnější nežli daleká Levanta, kam vedla cesta plná nástrah.

Po necelých 14 letech roku 1225 byl řád německých rytířů z území vyhnán, protože měl v plánu zřídit na území řádový stát nezávislý na uherském králi. Tím skončily snahy řádu pro zbudování řádového státu v Sedmihradsku. Němečtí kolonisté v Burzenlandu ale zůstali a prokázali vysoký stupeň organizace, což vyústilo do autonomie trvající od roku 1224 až do 19. století v rámci tzv. Královy země (něm. Königsboden, lat. Fundus Regius, maď. Királyföld).

Němečtí rytíři se nicméně nemuseli obávat o další angažmá, protože zájem o elitní zkušené bojovníky nebyla nouze. Na přelomu let 1225/1226 vyslyšeli po svém vyhnání z Uherska starších výzev, když obdrželi novou pozvánku z Polska, a to od knížete Konráda Mazovského do Pobaltí. Za ochranu prusko-mazovského pohraničí, před dosud pohanskými Prusy, jim byla jako odměna nabídnuty chełmiňské země, zahrnující mimo jiné také zachování knížecí svrchovanosti nad tímto územím, což vzhledem k předchozím zkušenostem s německými rytíři v Sedmihradsku, to byl velmi neprozřetelný čin. Řád si zde postupoval podobně jako dříve a byl tentokrát úspěšný, po několika letech se jim podařilo vybudovat v Prusku stálé řádové državy a založit mocný řádový stát nezávislý na světských panovnících. Stát přetrval až do roku 1525, kdy se rozpadl v důsledku válek s Polskem, Litvou a snah pruských měst po osamostatnění.

Země Uherska a Rumunska

V roce 1876 byl Burzenland v rámci velké administrativní reformy Sedmihradska začleněn do uherské brašovské župy. Poté, co se Sedmihradsko stalo v roce 1920 součástí Rumunska, zůstal Burzenland součástí rumunské brašovské župy.

Sídla

První uváděný název je v němčině, v závorkách jsou rumunské názvy:

• Bartholomä (Bartolomeu, severozápadní část Brašova)
• Bienengärten (Stupina)
• Brenndorf (Bod)
• Heldsdorf (Hălchiu)
• Honigberg (Harman)
• Kronstadt (Brašov)
• Marienburg (Feldioara)
• Neustadt (Cristian)
• Nussbach (Măieruş)
• Petersberg (Sânpetru)
• Rosenau (Řásná, kdysi v rumunštině Rîşnov)
• Rothbach (Rotbav)
• Schirkanyen (Şercaia)
• Tartlau (Prejmer)
• Törzburg (Bran)
• Weidenbach (Ghimbav)
• Wolkendorf (Vulcan)
• Zeiden (Codlea)

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Burzenland na německé Wikipedii a Burzenland na slovenské Wikipedii.

Související články

• Řád německých rytířů
• Stát Řádu německých rytířů – pobaltský řádový stát založený v Prusku v roce 1230
• Terra Mariana – konfederace spravovaná Livonským řádem, městy a biskupstvími v dnešním Lotyšsku a Estonsku
• Křižácké státy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Burzenland na Wikimedia Commons

Autoritní data	NKC: ge206116 GND: 4088726-1 LCCN: sh2016002030 VIAF: 129178792