Cílené zabíjení nebo též cílená likvidace[1] (anglicky Targeted killing) je forma atentátu na základě presumpce trestní viny. Podle definice, cílené zabíjení (též zabíjení podle jména nebo signatury) se vyskytují v zemích, kde je vyhlášen válečný stav.[2] Kritici tohoto postupu, například Americký svaz pro občanské svobody, se domnívají, že jde moderní eufemismus pro vraždu (záměrné zabití) jedince státní organizací nebo institucí mimo soudní řízení nebo válečné pole.[3] Zastánci, například Jack Goldsmith z Harvardské univerzity, postup obhajují s tím, že útok na nepřátelského vojáka během války není vraždou.[4]
Historie
Cílené zabíjení byla hodně používána eskaderami smrti v El Salvadoru, Nikaragui, Kolumbii a na Haiti v rámci občanských nepokojů a války, během 80. a 90. let 20. století. Cílené zabíjení bylo také použito v Somálsku, Rwandě a na Balkáně během Jugoslávské války. Vláda Spojených států amerických také provádí cílené zabíjení, jako např. zabití Anwara al-Awlaki.
Cílené zabíjení Izraelskými vojenskými silami se začalo používat po Druhé Intifádě, kdy Izraelské bezpečnostní síly přistoupili k taktice zabíjení Palestinských nepřátel.[5] I když zpočátku bylo odmítáno administrativou George W. Bushe,[zdroj?] cílené zabíjení se později stalo častou taktikou Spojených států ve Válce proti Terorismu. Mezi příklady cíleného zabíjení Spojenými státy, které získaly značnou pozornost, patří zabití Usámy bin Ládina a amerických občanů Anwar al-Awlakiho a jeho dospívající syna, v roce 2011. V rámci Obamovy administrativy, využití cílené zabíjení rozšířila, a to nejčastěji prostřednictvím použití bezpilotních letounů operujících v Afghánistánu, Pákistánu nebo Jemenu. Likvidace jsou schvalovány prezidentem jako vrchním velitelem ozbrojených sil s odvoláním na Autorizaci k použití vojenské síly v roku 2001.[4][6]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Targeted killings na anglické Wikipedii.
- ↑ PETROVÁ, Jana. Cílené likvidace jako prostředek boje proti terorismu. Praha, 2011 [cit. 2024-03-19]. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze - Právnická fakulta. Vedoucí práce Mgr. Věra Honusková Ph.D.. Dostupné online.
- ↑ GROSS, Michael L. Assassination and Targeted Killing: Law Enforcement, Execution or Self-Defence?. Journal of Applied Philosophy. Society for Applied Philosophy, 2006, 2006, s. p. 324. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite journal}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ NEVYHOŠTĚNÝ, Martin. Cílené zabíjení. Mohou USA popravovat bez soudu?. Lidovky [online]. MAFRA, 2011-10-01 [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ a b ROKOS, Milan. Cílené zabíjení zažívá boom, teroristy likvidují USA i Evropané. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2020-01-07 [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ Nir Gazit and Robert J. Brym, State-directed political assassination in Israel: A political hypothesis Archivováno 6. 10. 2014 na Wayback Machine..
- ↑
Dílo Autorizace k použití vojenské síly ve Wikizdrojích (česky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Cílené zabíjení na Wikimedia Commons
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Cílené_zabíjení |
