Camille Chautemps

Camille Chautemps
Narození	1. února 1885 Paříž
Úmrtí	1. července 1963 (ve věku 78 let) Washington, D.C.
Povolání	politik
Zaměstnavatel	Société nationale des chemins de fer français
Politické strany	Parti radical valoisien Republikánská, radikální a radikálně socialistická strana
Rodiče	Émile Chautemps
Příbuzní	Félix Chautemps (sourozenec)
Funkce	mayor of Tours (Tours; 1919–1925) prezident Rady ministrů (1930) prezident Rady ministrů (1933–1934) prezident Rady ministrů (1937–1938) poslanec francouzského Národního shromáždění … více na Wikidatech
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Camille Chautemps (1. února 1885 Paříž – 1. července 1963 Washington) byl francouzský politik, významná osobnost francouzské třetí republiky. Třikrát se stal premiérem (1930, 1933–1934, 1937–1938). Zastával též funkci ministra spravedlnosti, ministra vnitra, ministra dopravy a místopředsedy vlády ve vládách Léona Bluma, Édouarda Daladiera a Paula Reynauda. Byl představitelem středolevé Radikální strany, v níž byl považován za jednu z hlavních postav pravicového (protisocialistického a liberálního) křídla.

Život

Vystudoval práva. V mládí byl známým amatérským hráčem ragby. Od roku 1906 byl členem zednářské lóže Velký Orient Francie, opustil svobodné zednáře v srpnu 1940 poté, co maršál Pétain přijal protizednářské nařízení. Do místní politiky vstoupil jako chráněnec svého strýce, poslance Alphonse Chautempse. Byl zvolen městským radním v Tours (1912), poté jeho starostou (1919–1925), poslancem parlamentu (1919–1934) a senátorem (1934–1940).

Jeho druhý premiérský mandát zničila Staviského aféra, která vyvolala krajně pravicové nepokoje, při jejich potlačení bylo zabito 15 lidí. Ve svém třetím premiérském období přistoupil ke znárodnění železnic a vytvořil SNCF.^[1] Výrazně přispěl k právům žen, když nechal uzákonit finanční a právní nezávislost vdaných žen na manželích, umožnil jim studovat na univerzitě a otevřít si bankovní účty. Jeho vláda také zrušila zákonné ustanovení říkající, že „manžel dluží ochranu své ženě, manželka poslušnost manželovi“.

V bezvýchodné situaci po německém útoku na Francii v roce 1940 se stal jedním z prvních podporovatelů maršála Philippa Pétaina a jeho vichistického režimu.^[2] S ním se ale nakonec rozešel a emigroval do Spojených států (během oficiální mise). V USA i dožil. Po druhé světové válce jej francouzský soud v nepřítomnosti odsoudil za kolaboraci s nepřítelem k pěti letům vězení.^[3] V roce 1954 byl amnestován.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Camille Chautemps na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Camille Chautemps na Wikimedia Commons

Premiéři Francie
Michel Debré (1959–1962) • Georges Pompidou (1962–1968) • Maurice Couve de Murville (1968–1969) • Jacques Chaban-Delmas (1969–1972) • Pierre Messmer (1972–1974) • Jacques Chirac (1974–1976) • Raymond Barre (1976–1981) • Pierre Mauroy (1981–1984) • Laurent Fabius (1984–1986) • Jacques Chirac (1986–1988) • Michel Rocard (1988–1991) • Édith Cressonová (1991–1992) • Pierre Bérégovoy (1992–1993) • Édouard Balladur (1993–1995) • Alain Juppé (1995–1997) • Lionel Jospin (1997–2002) • Jean-Pierre Raffarin (2002–2005) • Dominique de Villepin (2005–2007) • François Fillon (2007–2012) • Jean-Marc Ayrault (2012–2014) • Manuel Valls (2014–2016) • Bernard Cazeneuve (2016–2017) • Édouard Philippe (2017–2020) • Jean Castex (2020–2022) • Élisabeth Borneová (2022–2024) • Gabriel Attal (od 2024)

Autoritní data	BNF: cb104655371 (data) GND: 123557054 ISNI: 0000 0000 4118 5735 LCCN: n2005008500 NLI: 987007293271105171 NTA: 070591997 PLWABN: 9812475697705606 SNAC: w6898pvx SUDOC: 076086461 VIAF: 44288973 WorldCat Entities: E39PBJcKJ6FFff6KJpgJR8xYyd