Chaloner Ogle (1681–1750)

Admirál Sir Chaloner Ogle
Portrét kapitána Chalonera Ogle (cca 1718, Národní námořní muzeum, Greenwich)
Vrchní velitel na Jamajce
Ve funkci: 1742 – 1744
Předchůdce	Edward Vernon
Nástupce	Thomas Davers
Ve funkci: 1732 – 1739
Předchůdce	Richard Lestock
Nástupce	Edward Vernon
Narození	1681 Svatý Kryštof
Úmrtí	11. dubna 1750 (ve věku 68–69 let) nebo 1750 (ve věku 68–69 let) Londýn
Choť	Isabella Ogle (od 1737) Henrietta Issacson
Rodiče	John Ogle a Mary Braithwaite
Profese	politik a námořní důstojník
Ocenění	Řád lázně
Commons	Chaloner Ogle (admiral)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Chaloner Ogle (1681 – 11. dubna 1750, Londýn, Anglie) byl britský admirál. U královského námořnictva sloužil od šestnácti let a byl účastníkem dynastických válek první poloviny 18. století. Proslul především vítězstvím nad piráty u břehů Afriky (1722), za které byl povýšen do šlechtického stavu. Později byl několikrát vrchním velitelem na Jamajce, krátce před smrtí dosáhl nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála (1749).

Životopis

Pocházel ze starobylé šlechtické rodiny^{[pozn. 1]} z Northumberlandu sídlící od 17. do 20. století na zámku Kirkley Hall. Narodil se jako jediný syn právníka Johna Ogle a v šestnácti letech vstoupil jako dobrovolník do Royal Navy. Zúčastnil se závěru devítileté války, později za války o španělské dědictví rychle postupoval v hodnostech (komandér 1703, kapitán 1708). Mezitím byl však postaven před válečný soud za ztrátu své lodi u břehů Španělského Nizozemí (1706). Po válce sloužil v Baltském moři a především vynikl likvidací pirátské flotily Bartholomewa Robertse u břehů západní Afriky (bitva u mysu Lopez)^[1]. Za tuto akci obdržel Ogle Řád lázně se šlechtickým titulem Sir. Další roky strávil ve Středozemním moři a Lamanšském průlivu, v hodnosti komodora byl v letech 1732–1739 velitelem na Jamajce. Po návratu do Evropy byl povýšen na kontradmirála (1739) a stal se zástupcem vrchního velitele ve Středozemním moři. Ještě téhož roku byl převelen do Lamanšského průlivu a v roce 1741 byl s flotilou o třiceti lodích vyslán do Karibiku na pomoc admirálu Vernonovi v boji proti Španělům (válka o Jenkinsovo ucho). Po prohrané bitvě u Cartageny byl postaven před válečný soud, ale byl osvobozen. Po odvolaném Vernonovi pak znovu převzal vrchní velení na Jamajce (1743–1744) a v roce 1743 byl povýšen na viceadmirála. Po návratu do Evropy byl předsedou válečného soudu s veliteli bitvy u Toulonu (admirálové Thomas Mathews a Richard Lestock). V roce 1744 dosáhl hodnosti admirála a v letech 1746–1750 byl poslancem Dolní sněmovny za přístav Rochester, v politice patřil k whigům^{[pozn. 2]}. V roce 1749 obdržel nejvyšší možnou hodnost velkoadmirála (Admiral of the Fleet)^[2].

Jeho stejnojmenný synovec Sir Chaloner Ogle (1726–1816) dosáhl též hodnosti admirála, v další generaci vynikl u námořnictva velkoadmirál Sir Charles Ogle (1775–1858).

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• HEATHCOTE, Tony: The British Admirals of the Fleet 1734–1995; Londýn, 2002; ISBN 0-85052-835-6
• KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, I. díl Námořní války Ludvíka XV. a Ludvíka XVI.; Praha, 2021; 367 s. ISBN 978-80-7497-348-2
• TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019; 464 s. ISBN 978-80-7557-176-2

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chaloner Ogle na Wikimedia Commons
• Admirál Chaloner Ogle na webu The History of Parliament

Autoritní data	GND: 1019746173 ISNI: 0000 0003 8556 1562 LCCN: no90019618 SNAC: w6tq6mgh VIAF: 239569946 WorldCat Entities: E39PBJdgTtVpY6BP7dPTC3Tyh3