| Chlumín | |
|---|---|
 Východní strana | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní |
| Výstavba | 16. století |
| Přestavba | 2. polovina 18. století |
| Další majitelé | Kyšperští z Vřesovic Kounicové Údrčtí z Údrče |
| Poloha | |
| Adresa | Chlumín, Česko Česko |
| Souřadnice | 50°17′18,64″ s. š., 14°27′9″ v. d. |
  Chlumín | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 22248/2-1314 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlumín je zámek ve stejnomenné vesnici jižně od Mělníka ve Středočeském kraji. Založen byl v šestnáctém století na místě starší tvrze a v následujících staletích měl mnoho majitelů z řady šlechtických rodů, ke kterým patřili například Kyšperští z Vřesovic nebo Údrčtí z Údrče. Během sedmnáctého století byl zámek barokně přestavěn. Na začátku devatenáctého století ztratil sídelní funkci a byl upraven pro potřeby školy, která v něm fungovala až do dvacátého století. Zámecký areál je chráněn jako kulturní památka[1] a hlavní budova slouží jako depozitář Uměleckoprůmyslového muzea.
Historie
Prvním panským sídlem v Chlumíně bývala už ve čtrnáctém století tvrz, která i s městečkem patřila pražské patricijské rodině Velflů, kteří statek rozdělili na několik dílů. Roku 1420 král Zikmund městečko s několika vesnicemi zastavil Václavu Myškovi z Hrádku. Jeho příbuzným patřilo až do druhé poloviny patnáctého století. Roku 1476 byl majitelem Chlumína Samuel z Hrádku, ale král Vladislav zapsal na Chlumíně podíl ve výši pěti set kop grošů Janovi ze Šelmberka a jeho manželce Johaně z Krajku. Majetek po nich zdědil Kunrát z Krajku, který okolo roku 1500 Chlumín prodal Většímu městu pražskému. Při dělení majetku v roce 1529 Chlumín připadl Starému Městu. Na tvrzi v té době nikdo nesídlil, její budovy chátraly a příkopy sloužily k chovu ryb.[2]
Po neúspěšném stavovském povstání roku 1547 potrestal král Ferdinand I. Staré Město konfiskací majetku. Následujícího roku Chlumín zastavil Anně z Biskupic, manželce Adama Lva z Rožmitálu. Později městečko vyplatil, ale roku 1555 jim je prodal do dědičného vlastnictví a manželé na místě zchátralé tvrze nechali postavit novou.[2] Podle Rudolfa Anděla však renesanční tvrz nechali postavit až Kyšperští z Vřesovic, kteří jsou v Chlumíně uváděni v letech 1559 a 1602–1643.[2] Z nich Chlumín zdědil Jaroslav Kyšperský z Vřesovic, ale po jeho brzké smrti městečko připadlo synovi Janu Bořivoji Kyšperskému a poté jeho dcerám Anně Johaně, Marii Magdaléně a Alžbětě Polyxeně. Ty zámek roku 1643 prodali Kašparu Kaplířovi ze Sulevic, který zemřel následujícího roku, a statek odkázal Anně Ludmile Bukovanské z Bukovan.[2]
Anna Ludmila se provdala za Zdeňka Kaplíře ze Sulevic, který po ní roku 1646 Chlumín zdědil. Od něj ho získala Marie Alžběta z Kounic, která ho odkázala svým dětem. Statku se ujal nejstarší syn Arnošt František z Kounic a roku 1675 ho prodal Janu Evanovi Údrčskému z Údrče.[2] Údrčtí potom zámek barokně přestavěli. Zámek jim patřil do roku 1726, kdy jej Karel Evžen Údrčský prodal Anně Marii Toskánské.[3]
Na začátku devatenáctého století zámek patřil Chotkům z Chotkova, kteří roku 1802 nechali budovu upravit pro potřeby farního úřadu[4] a školy. Ty v zámku fungovaly až do vybudování nové školy na začátku dvacátého století. Po druhé světové válce zámek sloužil obytným a hospodářským účelům, ale později v něm byl umístěn depozitář Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.[3]
Stavební podoba
Dvoupatrová zámecká budova má přibližně obdélníkový půdorys, ze kterého vystupuje množství rizalitů.[5] Při barokní přestavbě byla prolomena nová okna v přízemí a prvním patře, ale těm původním zůstala renesanční ostění.[3] Vstupní rizalit obsahuje dvouramenné schodiště zaklenuté kombinací valené klenby s lunetami s plackovými klenbami. Přízemní interiéry mají valené a křížové hřebínkové klenby. V jedné z přízemních místností bývaly patrné rokokové nástěnné malby,[5] ale před rokem 1984 se z původních zařízení dochovaly jen dveře s rokokovými figurálními malbami.[3]
K památkově chráněnému areálu patří kromě budovy zámku také hospodářská budova čp. 54 s průjezdem, pozemky dvora a fragment ohradní zdi.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2023-01-22]. Identifikátor záznamu 133184 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XV. Kouřimsko, Vltavsko a jihozápadní Boleslavsko. Praha: Šolc a Šimáček, 1927. 348 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Obříství, s. 266.
- ↑ a b c d Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Chlumín – zámek, s. 169–170.
- ↑ a b Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-01-22]. Dostupné online.
- ↑ a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Chlumín, s. 507.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámek Chlumín na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Chlumín_(zámek) |
