Cockney Rejects

Cockney Rejects
Cockney Rejects (2003)
Základní informace
Původ	East End, Londýn, Anglie
Žánry	punk rock, street punk, Oi!
Aktivní roky	1978–dosud
Vydavatel	EMI
Web	http://www.cockneyrejectsofficial.com
Současní členové
Jeff Geggus Mick Geggus Vince Riordan Joe Sansome
Dřívější členové
Chris Murrell Paul Harvey Andy Scott Nigel Woolf Ian Campbell Keith Warrington Nobby Cobb Micky Burt Tony Van Frater Andrew Laing
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cockney Rejects je punková kapela z londýnského East Endu, založená v roce 1977.^[1]

Jejich song „Oi, Oi, Oi“ z roku 1980 byl inspirací pro název punkového žánru Oi!.^[2][3] Členové kapely jsou příznivci fotbalového týmu West Ham United FC a jejich hit „I'm Forever Blowing Bubbles“ je hymnou fanoušků klubu. ^[4]

Kariéra

Cockney Rejects založili v roce 1977 bratři Jeff a Micky Geggusové spolu se svým švagrem Chrisem Murrellem jako baskytaristou a Paulem Harveyem jako bubeníkem. Jejich první demo „Flares n' Slippers“ upoutalo pozornost majitele Small Wonder Records Pete Stennetta, který kapelu představil Bobu Sergeantovi, u něhož nahráli první singl. Místo Murrella a Harveyho pak do Cockney Rejects nastoupili baskytarista Vince Riordan a bubeník Andy Scott, kteří hráli v The Tickets, další skupině z East Endu. Tím vznikla klasická sestava Cockney Rejests, jejíž debut v Bridge House v Canning Town v červnu 1979 je považován za zlomový pro kapelu. V září 1979 roku skupina podepsala smlouvu s EMI a v únoru 1980 vydala své první album Greatest Hits, Vol. 1.^[5][6]

Jejich největším britským hitem osmdesátých let byl „The Greatest Cockney Rip-Off“, který byl parodií na „Hersham Boys“ od Sham 69's.^[5] Jejich další skladby již byly méně komerční a zabývaly se tvrdšími tématy, jako je pouliční boj nebo fotbalové chuligánství. Jako další singly vydali v roce 1980 „Bad Man“, „We Can Do Anything“, „I'm Forever Blowing Bubbles“ a „We Are the Firm“.^[7]

Členové

1978–1979

• Jeff Geggus, AKA Jeff Turner, AKA „Stinky“ Turner (Zpěv)
• Mick Geggus (Kytara)
• Chris Murrell (Baskytara)
• Paul Harvey (Bicí)

1979

• Jeff Geggus (Zpěv)
• Mick Geggus (Kytara)
• Vince Riordan (Baskytara)
• Andy „Atlas“ Scott (Bicí)

1980

• Jeff Geggus (Zpěv)
• Mick Geggus (Kytara)
• Vince Riordan (Baskytara)
• Nigel Woolf (Bicí)

1980–1983

• Jeff Geggus (Zpěv)
• Mick Geggus (Kytara)
• Vince/Vinnie Riordan (Baskytara)
• Keith „Stix“ Warrington (Bicí)

1984–1985

• Jeff Geggus (Zpěv)
• Mick Geggus (Kytara)
• Ian Campbell (Baskytara)
• Keith Warrington (Bicí)

1987–1991

• Jeff Geggus (Zpěv)
• Mick Geggus (Kytara)
• Vince/Vinnie Riordan (Baskytara)
• Keith „Stix“ Warrington (Bicí)

1999

• Jeff Geggus (Zpěv)
• Mick Geggus (Kytara)
• Tony Van Frater (Baskytara)
• Andrew Laing (Bicí)

2000–2006

• Jeff Geggus (Zpěv)
• Mick Geggus (Kytara)
• Tony Van Frater (Baskytara)
• Les „Nobby“ Cobb (Bicí)

2007–2015

• Jeff Geggus (Zpěv)
• Mick Geggus (Kytara)
• Tony Van Frater (Baskytara)
• Andrew Laing (Bicí)

2016–

• Jeff Geggus (Zpěv)
• Mick Geggus (Kytara)
• Vince/Vinnie Riordan (Baskytara)
• Andrew Laing (Bicí)
• Joe Perry Sansome (Bicí) 2017

Discografie

Alba

• Greatest Hits Vol. 1 (EMI, 1980)
• Greatest Hits Vol. II (EMI, 1980)
• The Power and the Glory (EMI, 1981)
• The Wild Ones (A.K.A. Records, 1982)
• Quiet Storm (Heavy Metal Records, 1984)
• Lethal (Neat Records, 1990)
• Out of the Gutter (Captain Oi Records, 2002)
• Unforgiven (G&R Records, 2007)
• East End Babylon (Cadiz Music, 2012)^[8]

EP a singly

• „Flares & Slippers“ (7-inch, EP) (Small Wonder, 1979)
• „I'm Not a Fool“ (7-inch single) (EMI, 1979) UK No. 65
• „Bad Man“ (7-inch) (EMI, 1980) UK No. 65
• „The Greatest Cockney Rip Off“ (7-inch. Limited Edition in Yellow Vinyl) (EMI/Zonophone, 1980) UK No. 21
• „I'm Forever Blowing Bubbles“ (7-inch) (EMI/Zonophone, 1980) UK No. 35
• „We Can Do Anything“ (7-inch) (EMI/Zonophone, 1980) UK No. 65
• „We Are the Firm“ (7-inch) (EMI/Zonophone, 1980) UK No. 54
• „Easy Life“ (7-inch, Live EP) (EMI/Zonophone, 1981)
• „On the Streets Again“ (7-inch) (EMI/Zonophone, 1981)
• „Till the End of the Day“ (7-inch) (AKA 1982)
• „Back to the Start“ (7-inch) (Heavy Metal Records, 1984)
• „It's Gonna Kick Off!“ (7-inch, EP) (Cadiz Music, 2016)
• „Goodbye Upton Park“ (7-inch) (Cadiz Music,2016)^[6]

Kompilace a živá alba

• Greatest Hits Vol. 3 (Live & Loud) (1981)
• Unheard Rejects (1985 – collection of demo tracks recorded between 1979 and 1981)
• We Are The Firm (1986)
• The Best Of The Cockney Rejects (1993)
• The Punk Singles Collection (Dojo, 1997)
• Oi! Oi! Oi! (Castle, 1997)
• Greatest Hits Volume 4: Here They Come Again (Rhythm Vicar, 2000 – reissued as Back on the Street – Victory Records, 2000)
• Join the Rejects, the Zonophone years '79–'81 (EMI, )

Kompilace

• Oi! The Album (1980)
• Total Noise (7-inch EP – 1983 – as Dead Generation)
• Lords Of Oi! (Dressed to Kill, 1997)
• Addicted to Oi! (2001)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cockney_Rejects na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Cockney Rejects na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky

Autoritní data	NKC: xx0097150 ISNI: 0000 0000 9726 4109 MBA: 9a4c746f-8ae7-47a1-8292-937ec6792e7a VIAF: 15145970132532251212 WorldCat Identities: viaf-15145970132532251212