V roce 1991 s ním vedení Boloně dohodlo na pobytu v jejich mládežnickém týmu a zůstal zde do roku 2000. První zápasy za dospělé odehrál ve třetí lize za Spezii, kde byl poslán na hostování v roce 2000. Po návratu se již začlenil do sestavy Boloně a odehrál tam tři roky v nejvyšší lize.
V létě roku 2004 jej klub prodalo do Palerma za 680 000 Euro plus hráče Valentina Nastase.[1] V klubu odehrál za čtyři sezony celkem 161 utkání a vstřelil 9 branek. Nejlepšího umístění v lize dosáhl 5. místa v sezonách 2005/06 a 2006/07. Také tři sezony hrál o evropské poháry.
Na sezonu 2008/09 jej koupil německý klub Wolfsburg i s kolegou z obrany Barzaglim. Pomáhá klubu vyhrát senzační titul v lize. Jenže často nehrál a na začátku následující sezony se vrátil do Itálie. V létě 2009 byl prodán do Parmy, kde hrál tři a půl roku. Za tuhle dobu odehrál celkem 123 utkání a vstřelil 10 branek. Patřil mezi stálice v sestavě.
V lednu2013 jej koupil Milán a on si zvolil číslo dresu 81. Za dva a půl leté působení odehrál jen 17 utkání a vstřelil jednu branku. Patřil mezi střídající hráče. Sezonu 2015/16 již hrál za nováčka ligy Carpi. Odehrál 27 utkání, ale nezabránil k sestupu. Poté hrál rok za druholigovouVicenzu a v říjnu2017 podepsal smlouvu maltskému klubu Ħamrun Spartans. Poslední angažmá měl v roce 2019 když hrál půl roku za sanmarinský klub Tre Fiori,[2] s nimiž vyhrál místní domácí pohár. Poté ukončil fotbalovou kariéru.
Již v 15 letech nastupoval za reprezentaci U16 v roce 1998. Byl součástí vítězného týmu na ME U21 2004. Celkem tak za Itálii U21 odehrál 21 utkání a vstřelil dvě branky.
Seniorská
Za seniorskou reprezentaci nastupoval v letech 2004 až 2007. Za tuhle dobu odehrál 17 utkání a vstřelil jednu branku. První zápas odehrál 17. listopadu2004 proti Finsku (1:0).[5] Trenér Marcello Lippi jej nominoval na MS 2006 v Německu, kde odehrál tři utkání a získal s reprezentací zlatou medaili.
Po vítězném turnaji nastoupil ještě do dvou utkání. Tím posledním bylo 17. října2007 proti Jižní Africe (2:0).[6]