Cukrové z Tamfeldu, také z Damfeldu, německy Zucker von Thamfeld byl český šlechtický rod, pocházející údajně z Frank a v Čechách usedlý pravděpodobně od 14. století. Racek Cukr byl v 15. století ve službách rodu Rožmberků, kde získal prostředky na koupi hradu Navarova. Dlužní úpis Racka Cukra z roku 1514 je nejstarší dochovanou písemnou památkou na rod Cukrů z Tamfeldu[1] Ve stejné době vstoupilo rodové jméno do historie osobou Jana Cukra z Tamfeldu, který byl v roce 1506 na Staroměstském náměstí zavražděn neblaze proslulým násilníkem Janem Kopidlanským, který byl ještě téhož roku za své přečiny popraven. Další členové rodu Cukrů mezitím získali statky ve východních Čechách[2] V následujících generacích vlastnili Cukrové menší statky ve středních a západních Čechách a uplatnili se také v nižších funkcích v zemské samosprávě. V osobě zemského soudce Václava Josefa Cukra byli v roce 1712 povýšeni do hraběcího stavu.[3]. Jeho mladším synem Janem Erasmem (1717–1781) rod vymřel. Posledním rodovým sídlem Cukrů byl dnes již zaniklý zámek Újezd Svatého Kříže, který odkazem přešel na spřízněnou rodinu Koců z Dobrše.
Václav Josef hrabě Cukr z Tamfeldu (1687-1729), přísedící zemského a komorního soudu, při příležitosti sňatku s Marií Annou z Trauttmansdorffu povýšen do panského a hraběcího stavu (1712). Roku 1719 dal přestavět Dům U Zlatého slona na Staroměstském náměstí v Praze a fasádu upravit na pozdně barokní; do štítu průčelí dal vsadit alianční erb svůj a své manželky. Erb byl přenesen na novostavbu, ale v současnosti se dochovaly jen štíty. Měl dva syny.
Jan Václav Cukr z Tamfeldu (1713–1751)
Jan Erasmus Cukr z Tamfeldu (1717–1781), majitel panství a zámku Újezd Svatého Kříže, stavebník zámku Zahrádka[11][12] byl posledním mužským potomkem rodu. Jím rod po meči vymřel.