Cyklické uhlovodíky jsou uhlovodíky, jejichž uhlíkový řetězec je uzavřený. Dělí se na cykloalkany, cykloalkeny, cykloalkyny a areny.
Rozdělení
Cykloalkany
Cykloalkany jsou cyklické uhlovodíky, které mají mezi uhlíky pouze jednoduché vazby. Obecný sumární vzorec je CnH2(n+1-g), kde n = počet atomů uhlíku a g = počet (nezávislých) cyklů v molekule, pro cykloalkany s jedním cyklem tedy CnH2n.
Příklady
Cykloalkeny
Cykloalkeny mají mezi uhlíky nejméně jednu dvojnou vazbu, ale žádnou trojnou vazbu. Patří sem také cykloalkadieny, které mají 2 dvojné vazby, cykloalkatrieny (3 dvojné vazby) a další. Sumární vzorec cykloalkenů s jedním cyklem je CnH2(n-x), kde x je počet dvojných vazeb.
Příklady
- Viz také níže areny
Cykloalkyny
Cykloalkyny mají mezi uhlíky nejméně jednu trojnou vazbu. Protože skupina C-C≡C-C je lineární, mohou existovat pouze cykloalkyny, které mají dostatečný počet uhlíkových atomů v cyklu. V případě menších cyklů je vnitřní napětí velmi vysoké a sloučeniny jsou nestabilní. Nejnižší stabilní cykloalkyn je cyklooktyn. Sumární vzorec cykloalkynů s jedním cyklem (a neobsahujících dvojné vazby) je CnH2(n-2x), kde x je počet trojných vazeb.
Areny
Areny jsou uhlovodíky, které splňují pravidla aromaticity: mají delokalizovaný systém π-elektronů v planární, tj.rovinné, cyklické molekule. Základem arenů je benzenové jádro, na které mohou být připojeny různé uhlovodíkové skupiny. Pokud je těchto jader v jedné molekule více spojených do jednoho bloku, jde o polyaromatický uhlovodík, sem ovšem nepatří například bifenyl, který tvoří benzenová jádra spojená chemickou vazbou.
Příklady
Polyaromatické uhlovodíky
- Viz také výše cykloalkeny
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Cyklické_uhlovodíky |
