| Díogenés Laertios | |
|---|---|
 | |
| Narození | 180 |
| Úmrtí | 240 (ve věku 59–60 let) |
| Povolání | historik, životopisec, básník, filozof, historik filozofie a spisovatel |
| Témata | filozofie |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Díogenés[pozn. 1] Laertios (3. století n. l.) byl řecký historik a vzdělanec, autor jediných zachovaných antických dějin řecké filosofie, ostatně nejstarších dějin filosofie vůbec.
O autorovi
O Diogénovi není z jiných pramenů známo skoro nic, nevíme ani, kde se narodil a kde žil. Pouze z jazyka, stylu a z výběru látky jeho spisu lze usoudit, že jej napsal v první polovině 3. století, snad kolem roku 220, že nejspíš nebyl školeným filosofem, nýbrž spíše sběratelem anekdot a citátů, a že snad také žil někde v provincii, mimo hlavní města. Někteří považují Diogena za křesťana, pravděpodobnější však je, že byl skeptik nebo epikurejec. Jeho dílo je napsáno tak, že autorovy sympatie neprozrazuje.
Dílo
Jeho spis, „O životě a učení slavných filosofů“ (Filosofón bión kai dogmatón synagógé), se skládá z deseti knih, věnovaných jednotlivým řeckým myslitelům a jejich skupinám. Diogenes řadí řecké filosofy do dvou škol, iónské a italské, kritéria tohoto rozlišení jsou však nejasná. Prvních devět knih tvoří sbírky anekdot a vyprávění o jejich životech i citátů a názorů, patrně z druhé a třetí ruky. Diogenes s nimi nepolemizuje, nýbrž jen reprodukuje, co mu přišlo pod ruku, a z jeho spisu se nezdá, že by měl spolehlivé prameny. Přesto je to největší zachovaná sbírka životopisných údajů a citátů, zejména pro předsokratovskou filosofii, a má tedy nesmírný význam.
Od zbytku díla se liší poslední, desátá kniha, která obsahuje tři autentické listy Epikurovy a jeho Testament; je to tedy vynikající pramen k tomuto mysliteli. V poslední době se zájem badatelů obrací k Diogenovi také jako ke zdroji poznatků o antické logice. Ukazuje se totiž, že výroková logika nezačíná až u stoiků, kteří se naopak opírali o starší autory, jako byl Diodóros Chronos nebo Filón z Megary, citované právě u Diogena; Diodóros uvažoval i o axiomech, o materiální implikaci a o mylných závěrech. Jinak je nápadné, že v Diogenově sbírce zcela chybí střední platónismus.
Poznámky
- ↑ Platná Pravidla českého pravopisu z roku 1993 (akademické vydání, ISBN 80-200-0475-0, str. 383) uvádějí, že se toto jméno má psát Diogenes (tedy všechny samohlásky krátké). Stejný údaj se nalézá v Internetové jazykové příručce. V Encyklopedii antiky (1973) a ve Slovníku antické kultury (1974) je používán tvar Diogenés (poslední samohláska dlouhá).
Literatura
- Diogenes Laertius, Životy, názory a výroky proslulých filosofů. Přel. A. Kolář. Nová tiskárna Pelhřimov 1995
- J. Ludvíkovský, Život a učení filosofa Epikura. Praha 1952.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Díogenés Laertios na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Díogenés Laertios
- https://web.archive.org/web/20071104074151/http://classicpersuasion.org/pw/diogenes/ Anglický překlad Diogena (chybí Epikuros a Zenon z Kitia)
- http://www.fordham.edu/halsall/ancient/diogeneslaertius-book7-stoics.html/ Archivováno 7. 6. 2007 na Wayback Machine. Anglický překlad 7. knihy (Stoici včetně Zenona z Kitia)
- https://web.archive.org/web/20050929053145/http://www.epicurus.info/etexts/Lives.html Anglický překlad 10. knihy (Epikuros)
- https://web.archive.org/web/20070813143406/http://www.epicurus.net/en/lives.html 10. kniha a článek o Epikurovi – en.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Díogenés_Laertios |
