 Dřín lékařský | |
|---|---|
 Kvetoucí dřín lékařský | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | dřínotvaré (Cornales) |
| Čeleď | dřínovité (Cornaceae) |
| Rod | dřín (Cornus) |
| Binomické jméno | |
| Cornus officinalis Siebold & Zucc., 1839 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dřín lékařský (Cornus officinalis) je opadavý keř podobný našemu domácímu dřínu obecnému. Je využíván v čínské medicíně a vzácně pěstován i v ČR.
Popis
Dřín lékařský je opadavý keř nebo strom dorůstající výšky 4 až 10 metrů. Kůra je šedohnědá, ve stáří šupinovitě odlupčivá. Listy jsou vstřícné, 5 až 12 cm dlouhé, na líci zelené, na rubu světlejší a řídce pýřité krátkými přitisklými chlupy. Čepel listů je vejčitá až eliptická, se 6 až 7 páry postranních žilek. V paždí žilek jsou nápadné chomáčky dlouhých žlutavých chlupů. Na podzim se listy zbarvují do červenohnědých odstínů. Květy jsou drobné, žluté, vyrůstají v paždí listů ve vrcholičnatém květenství připomínajícím okolík a podepřeném listeny. V našich podmínkách kvete v březnu až dubnu, asi o 1 až 2 týdny dříve než náš domácí dřín obecný a před rozpukem listů. Plodem je podlouhlá červená až 2 cm dlouhá peckovice.[1][2]
Druh je přirozeně rozšířen v Číně, Japonsku a Koreji. Roste v lesích, na lesních okrajích a horských svazích v nadmořské výšce 400 až 2100 m.[1]
Od našeho dřínu obecného lze dřín lékařský odlišit podle nápadných chomáčků žlutavých chlupů v paždí listových žilek, v předjaří pak podle dlouhých květních stopek, které jsou asi 2x delší než podpůrné listeny.[2]
-
Olistění -
Květenství -
Plody -
Celkový vzhled v době květu -
Kmen
Obsahové látky
Plody obsahují různé organické kyseliny (jablečnou, vinnou, gallovou aj.), iridoidy (loganin, morronisid, verbenalin), dále hořčinu kornin, tanin a pryskyřici. Uváděn je i quinolglykosid.[3]
Využití
Plody jsou předepisovány v čínské medicíně jako tonikum při závratích, hučení v uších, impotenci, předčasném výronu semene, pomočování, chorobném pocení a ochablosti v bedrech a kolenou.[1][3] V Číně, Japonsku i Koreji je k lékařských účelům i pěstován.[3]
V České republice je velmi zřídka pěstován jako sbírková dřevina, uváděn je např. z japonské zahrady v Pražské botanické zahradě v Tróji.[4] Existují i okrasné kultivary, z nichž asi nejrozšířenější je japonský 'Kintoki', vysoký bohatě kvetoucí keř s jasně sírově žlutými květy a lesklou tmavohnědou odlupující se kůrou.[5]
Reference
- ↑ a b c Flora of China: Cornus officinalis [online]. Dostupné online.
- ↑ a b KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
- ↑ a b c VALÍČEK, Pavel et al. Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny. Hradec Králové: Svítání, 1998. ISBN 80-86198-01-4.
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.
- ↑ Dendrologie online: Cornus officinalis [online]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu dřín lékařský na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Dřín_lékařský |
