| PhDr. Daniela Hodrová, DrSc. | |
|---|---|
| Narození | 5. července 1946 (77 let) Praha Československo  Československo |
| Povolání | spisovatelka, literární kritička, literární teoretička, překladatelka, literární historička a literární vědkyně |
| Stát | Česko Česko |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Témata | literatura, literární teorie a překlad |
| Ocenění | Státní cena za literaturu a překladatelské dílo (2011) Cena Franze Kafky (2012) Magnesia Litera Kniha roku (2016) |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Daniela Hodrová (* 5. července 1946 Praha) je česká literární teoretička a spisovatelka.
Biografie
Je dcerou filmového a divadelního herce Zdeňka Hodra, tím pádem i vnučkou divadelního a filmového herce Jana Hodra (1875-1938), divadelní a filmové herečky Marie Hodrové roz. Bonaventurové (1880-1952). Maturovala v roce 1963 na střední všeobecně vzdělávací škole v Praze. Rok po maturitě se živila jako asistentka režie a dramaturgie v Divadle Jiřího Wolkera. Poté vystudovala rusistiku, bohemistiku, romanistiku a srovnávací literaturu na Univerzitě Karlově. Doktorskou práci obhájila roku 1977. V letech 1972–1975 pracovala jako redaktorka v nakladatelství Odeon. V roce 1975 začala vědecky pracovat v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. Roku 1980 získala titul kandidát věd, v roce 1992 doktor věd.[1] V roce 2011 získala za svůj za román Vyvolávání Státní cenu za literaturu (jako teprve druhá žena v historii)[2], rok poté mezinárodní Cenu Franze Kafky.[3] V roce 2016 odešla do důchodu. Ve stejném roce obdržela cenu Magnesia litera v hlavní kategorii Kniha roku za román Točité věty.[4] Časopis A2 zařadil v roce 2020 její knihy Vyvolávání a Chvála schoulení do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.[5] Spolu s Milanem Kunderou a Václavem Jamkem je jedinou, kdo má v tomto seznamu dvě knihy.
Jejím prvním manželem byl spisovatel Karel Milota.
Dílo
Do české literatury vstoupila v roce 1964, když jí vyšla báseň v časopise Divoké víno. Tam také v roce 1971 publikovala i první prózu. Její beletristická i literárněvědná díla byla přeložena do více než deseti jazyků. V jejím díle, které je řazeno k postmoderně, je výrazná evokace tajuplné Prahy, fuksovská atmosféra, psychologické vykreslování postav, náznaky, metafory a alegorie. To vše činí její dílo kvalitním, není ale tím pádem tak snadno čitelné a uspokojí spíše náročného čtenáře. S jejím dílem prozaickým je propleteno i její dílo esejistické a teoretické, jímž do české literatury vstoupila ponejprv. Slovník české literatury po roce 1945 tuto spjatost popsal slovy: "Pro Danielu Hodrovou je charakteristické prostupování literárněvědné činnosti s tvorbou beletristickou. Mnohá témata a postupy, jimiž se zabývá jako teoretička, se objevují rovněž v jejích prózách: ať již jde o pojetí města jako subjektu či divadla, o typy „loutkovitých" postav, nebo o téma proměny a zasvěcení aj. (...) Její prózy a teoretické náhledy vzájemně korespondují především v chápání románu jako věčné oscilace mezi realitou a fikcí a v důrazu na sebepopírání žánru, na jeho sebereflexivnost."[1]
Bibliografie
Próza
- Podobojí, Severočeské nakladatelství, 1991
- Kukly, Práce, 1991
- Théta, Československý spisovatel, 1991
- Město vidím..., Euroslavica, 1992
- Perunův den, Hynek, 1994
- Ztracené děti, Hynek, 1997
- Trýznivé město, Hynek, 1999 (souborné vydání "pražské trilogie", tedy románů Podobojí, Kukly a Théta)
- Komedie, Torst, 2003
- Vyvolávání, Malvern, 2010
- Točité věty, Malvern, 2015
- Ta blízkost, Malvern, 2019
Eseje a studie
- Hledání románu, Československý spisovatel 1989
- Prague : Visite privée, éd. du Chêne, 1991, francouzsky
- Cité dolente: Le royaume d'Olsany, Robert Laffont, 1992, francouzsky
- Das Wolschaner Reich : Citté dolente I., Ammann, 1992, německy
- Román zasvěcení, H+H, 1993
- Místa s tajemstvím, Koniasch Latin Press, 1994
- Im Reich der Lüfte : Citté dolente II., Ammann, 1994, německy
- Les Chrysalides, tableaux vivants, Robert Laffont, 1995, francouzsky
- Theta : Citté dolente III., Ammann, 1998, německy
- Pod dwiema postaciami, "Fundacja Anima 'Tygiel Kultury'", 2001, polsky. Překlad Leszek Engelking.
- Citlivé město, Akropolis, 2006
- Chvála schoulení. Eseje z poetiky pomíjivosti, 2011
- Co se vyjevuje. Eseje o Adrieně Šimotové, 2015
V populární kultuře
Její romány jsou zmíněny jako jedna ze zbraní Saudruhových bojovníků v českém překladu parodie na Pána prstenů, Za pár prstenů (překlad Richard Podaný).[6]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Daniela Hodrová. Slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online.
- ↑ Státní cenu za literaturu dostala Daniela Hodrová, teprve druhá oceněná žena. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2011-10-26 [cit. 2020-12-14]. Dostupné online.
- ↑ Cenu Franze Kafky dostala Daniela Hodrová | Kultura. Lidovky.cz [online]. 2012-05-24 [cit. 2020-12-14]. Dostupné online.
- ↑ Magnesia Litera 2016: knihou roku je román Daniely Hodrové Točité věty | Kultura. Lidovky.cz [online]. 2016-04-05 [cit. 2020-12-14]. Dostupné online.
- ↑ Český literární kánon po roce 1989 - podzimní literární příloha A2. www.advojka.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online.
- ↑ Henry N. Beard, Douglas C. Kenney, Za pár prstenů, Talpress, Praha 2002, str. 186
Literatura
- LEHÁR, Jan. Česká literatura od počátků k dnešku. 2.. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. ISBN 978-80-7106-963-8.
- PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K. – Soft, 2003.
Související články
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Daniela Hodrová
- Daniela Hodrová ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Daniela Hodrová v Databázi knih
- Profil s fotografií na Portálu české literatury
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Daniela_Hodrová |
