 DeinonychusStratigrafický výskyt: Spodní křída, před 115 až 108 miliony let | |
|---|---|
 Rekonstrukce pravděpodobného vzhledu deinonycha | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Sauropsida) |
| Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
| Řád | plazopánví (Saurischia) |
| Podřád | teropodi (Theropoda) |
| Infrařád | celurosauři (Coelurosauria) |
| Čeleď | dromaeosaurovití (Dromaeosauridae) |
| Rod | Deinonychus |
| Binomické jméno | |
| D. antirrhopus Ostrom, 1969 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Deinonychus (z řeckého δεινος - "strašný" a ονυξ/ονυχος - "dráp") byl rodem masožravého teropodního dinosaura z čeledi Dromaeosauridae, žijícím v období rané křídy na území Severní Ameriky.[1]
Popis
Fosilie tohoto asi 3,3 až 4 metry[2] dlouhého a kolem 60 kg vážícího[3] maniraptora pocházejí ze souvrství Cloverly, souvrství Antlers a Cedar Mountain. Podle jiných odhadů však mohl dosahovat hmotnosti kolem 100 kilogramů.[4] Deinonychus žil ve spodní křídě (stupně apt, alb) před asi 115 až 108 miliony let.
.jpg)
Objev a charakteristika
Deinonychus byl objeven a formálně popsán americkým paleontologem Johnem Ostromem v 60. letech 20. století na západě USA (v Montaně). Stal se jedním z prvních uznávaných dokladů o příbuznosti ptáků a dinosaurů. Anatomická podobnost kostry deinonycha, archeopteryxe a dnešních ptáků byla tak velká, že ji nešlo přehlédnout. Právě s objevem tohoto dinosaura tak začala tzv. Dinosauří renesance.[5] K lovu využíval své čelisti, tříprsté přední končetiny se silnými drápy a především mohutné drápy na druhém prstu zadních končetin (typický znak kladu Deinonychosauria). V pohybu míval tyto drápy zvednuté, aby se neotupily a nepřekážely mu v běhu. Je také pravděpodobné, že tento nebezpečný dravec žil a lovil ve smečkách. Oběti lovil ve skoku a přitom kormidloval svým dlouhým ocasem. Podle některých studií dosahoval tento dinosaurus rychlosti běhu kolem 40 km/h, zachované fosilní stopy podobných teropodů pak ukazují, že jeho "klidová rychlost" při chůzi činila kolem 10 km/h.[6] Byl nepochybně velmi nebezpečným dravcem.
Paleoekologie
Deinonychové byli zřejmě smečkoví lovci, jak dokazuje i množství jejich fosilních zubů, objevovaných na některých lokalitách. Pravděpodobně dokázali společnými silami ulovit větší kořist, než byli oni sami. V úvahu přicházejí například někteří ornitopodi střední velikosti, jako byl rod Tenontosaurus, žijící ve stejných ekosystémech. Při celkové délce asi 6 až 7 metrů dosahoval hmotnosti kolem 1000 kilogramů a byl tak nejméně desetkrát těžší, než jednotlivý dospělý deinonychus. Smečka těchto menších dravců jej však nejspíš dokázala udolat.[7]
Útočit mohl potenciálně také na mláďata obřích sauropodů, jako byl rod Sauroposeidon (ovšem pouze za předpokladu, že nebyla chráněna dospělými jedinci). Vzhledem k velikosti těchto sauropodů (hmotnost přes 50 tun) je ale nepravděpodobné, že by na ně deinonychové běžně útočili.[8]
Výzkum chemického složení fosilních zubů ukazuje, že deinonychové se v juvenilním vývojovém stadiu (jako mláďata) živili jinou potravou než v dospělosti. To spíše odporuje myšlence jejich společného smečkového lovu a napovídá tomu, že mohli být spíše tzv. agonistickými predátory, podobně jako například současní varani komodští.[9]
Ekosystémy souvrství Antlers vykazovaly velmi horké a vlhké prostředí, průměrné teploty se zde pohybovaly mezi 26 a 31 °C. Prostředí, kde žili deinonychové a jejich současníci, se dá tedy označit za "skleníkovou" biosféru, typickou právě pro období přelomu spodní a svrchní křídy.[10]
Zajímavosti
V roce 2022 byla nekompletní kostra deinonycha vydražena za 12,4 milionu dolarů a stala se tak jednou z nejdražších prodaných fosilií v historii.[11]
Odkazy
Reference
- ↑ http://prehistoricbeastoftheweek.blogspot.com/2015/05/deinonychus-beast-of-week.html
- ↑ Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
- ↑ Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 136-137 (anglicky)
- ↑ Nicolás E. Campione, David C. Evans, Caleb M. Brown, Matthew T. Carrano (2014). Body mass estimation in non-avian bipeds using a theoretical conversion to quadruped stylopodial proportions. Methods in Ecology and Evolution. doi:10.1111/2041-210X.12226 Archivováno 26. 5. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 311-322).
- ↑ https://www.stoplusjednicka.cz/dinosauri-olympiada-kdo-byli-nejrychlejsi-sprinteri-z-rise-dinosauru
- ↑ John R. Nudds, Dean R. Lomax & Jonathan P. Tennant (2022). Gastroliths and Deinonychus teeth associated with a skeleton of Tenontosaurus from the Cloverly Formation (Lower Cretaceous), Montana, USA. Cretaceous Research. 105327. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2022.105327
- ↑ https://www.osel.cz/11034-nejvyssi-zivocich-vsech-dob.html
- ↑ J. A. Frederickson, M. H. Engel & R. L. Cifelli (2020). Ontogenetic dietary shifts in Deinonychus antirrhopus (Theropoda; Dromaeosauridae): Insights into the ecology and social behavior of raptorial dinosaurs through stable isotope analysis. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology, 109780. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2020.109780
- ↑ Kate Andrzejewski & Neil J. Tabor (2020). Paleoenvironmental and paleoclimatic reconstruction of Cretaceous (Aptian-Cenomanian) terrestrial formations of Texas and Oklahoma using phyllosilicates. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology: Article 109491. doi: https://doi.org/10.1016/j.palaeo.2019.109491
- ↑ https://www.businessinsider.com/christies-deinonychus-fossils-dinosaurs-wealthy-private-buyers-damaging-science-2022-5
Literatura
- Powers, M. P.; et al. (2022). A new hypothesis of eudromaeosaurian evolution: CT scans assist in testing and constructing morphological characters. Journal of Vertebrate Paleontology. Article: e2010087. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2021.2010087
- Armita R. Manafzadeh; Stephen M. Gatesy; Bhart-Anjan S. Bhullar (2024). Articular surface interactions distinguish dinosaurian locomotor joint poses. Nature Communications. 15: 854. doi: https://doi.org/10.1038/s41467-024-44832-z
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Deinonychus na Wikimedia Commons 
Taxon Deinonychus ve Wikidruzích- Čeleď Dromaeosauridae na webu Palaeos.com (anglicky)
- Článek na webu DinosaurusBlog (česky)
- Článek o deinonychovi na webu A Dinosaur a Day (anglicky)
- Video o deinonychovi a dinosauří renesanci na webu YouTube (anglicky)
- SOCHA, Vladimír. Dinosauří ikona slaví padesát. OSEL.cz [online]. 6. června 2019. Dostupné online. (česky)
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Deinonychus |
