| Dominik Ondřej II. z Kounic-Rietbergu | |
|---|---|
_crop.jpg) Dominik Ondřej z Kounic, malba Josepha Kreutzingera | |
| 3. kníže z Kounic a Rietbergu | |
| Ve funkci: 19. květen 1797 – 24. listopad 1812 | |
| Předchůdce | Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu |
| Nástupce | Alois Václav z Kounic-Rietbergu |
| Nejvyšší štolba císařského dvora | |
| Ve funkci: 1807 – 1812 | |
| Panovník | František I. |
| Předchůdce | Karel Jan z Ditrichštejna |
| Nástupce | Jan Nepomuk Norbert z Trauttmannsdorff-Weinsbergu |
| Stálý vyslanec ve Španělsku | |
| Ve funkci: 1774 – 1779 | |
| Panovník | Marie Terezie |
| Císařský tajný rada | |
| Císařský komorník | |
| Císařský dvorský rada | |
| Ve funkci: 1763 – ? | |
| Panovník | Marie Terezie |
| Narození | 2. června 1739 nebo 30. března 1739 Vídeň Habsburská monarchie  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 1812 (ve věku 72–73 let) nebo 24. listopadu 1812 (ve věku 73 let) Vídeň Rakouské císařství  Rakouské císařství |
| Místo pohřbení | Hrobka Kouniců v kapli sv. Jana Křtitele ve Slavkově u Brna |
| Choť | (1762) Marie Bernardina z Plettenberg-Wittemu (1743–1779) |
| Rodiče | Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1711–1794) a Marie Arnoštka (Ernestina) ze Starhembergu (1717–1749) |
| Děti | Marie Terezie Aloisie, provdaná Bruntálská z Vrbna (1763–1803) Marie Antonie (1765–1805) Filipína (1769–1771) Alois Václav (1774–1848) |
| Příbuzní | bratr: Arnošt Kryštof z Kounic-Rietbergu (1737–1797) bratr: František Václav z Kounic-Rietbergu (1742–1825) bratr: Josef Klement z Kounic-Rietbergu (1743–1785) sestra: Marie Antoinette, provdaná z Thürheimu (1745–1769) děd: Maxmilián Oldřich z Kounic-Rietbergu (1679–1746) babička: Marie Arnoštka Františka z Rietbergu (1687–1758) teta: Marie Antonie, provdaná Questenberková (1708–1778) strýc: Jan Adam z Questenbergu (1678–1752) neteř: Marie Eleonora, provdaná Metternichová (1775–1825) zeť: Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna (1761–1823) |
| Zaměstnání | politik, diplomat |
| Profese | šlechtic |
| Náboženství | římskokatolické |
| Ocenění | 1792 rakouský Řád zlatého rouna (č. 838) |
| Commons | Dominik Andreas Fürst Kaunitz-Rietberg-Questenberg (1739–1812) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dominik Ondřej II. Antonín kníže z Kounic-Rietbergu, hrabě z Questenbergu (německy Dominik Andreas II. Anton Fürst von Kaunitz-Rietberg, Graf von Questenberg) (30. března 1739 Vídeň – 24. listopadu 1812 Vídeň) byl moravský šlechtic z rodu Kouniců. Několik let byl rakouským vyslancem v různých zemích, později se uplatnil i v dvorských úřadech. Byl rytířem Řádu zlatého rouna a vlastnil statky na Moravě a v Čechách.
Kariéra v diplomacii a u dvora
Narodil se jako třetí syn státního kancléře knížete Václava Antonína Kounice (1711–1794), který byl nejvýznamnější osobností v historii Kouniců. Slavný otec také do značné míry dlouhodobě ovlivňoval synovu kariéru. Dominik Ondřej vystudoval práva a absolvoval kavalírskou cestu po Evropě, v roce 1761 nastoupil službu u moravského zemského tribunálu v Brně, v roce 1763 byl jmenován říšským dvorským radou. Na otcovo přání si měl vyzkoušet i službu v armádě a za sedmileté války byl krátce pobočníkem maršála Laudona. V šedesátých letech 18. století byl pověřen diplomatickými úkoly ve Varšavě a Petrohradě, nakonec byl stálým vyslancem ve Španělsku (1774–1779),[1] mezitím byl jmenován také císařským komořím a tajným radou. V roce 1792 získal Řád zlatého rouna a v letech 1807–1812 byl nejvyšším štolbou císařského dvora.
Majetkové poměry a rodina
Jako mladší syn byl původně předurčen k převzetí panství Luka nad Jihlavou, ale po vymření spřízněného rodu Qustenbergů se ve třinácti letech stal dědicem rozsáhlých panství Jaroměřice nad Rokytnou a Bečov nad Teplou (1752). Majestát na sloučení erbů a jmen Kouniců a Questenbergů obdržel v roce 1761. V Bečově nad Teplou byla tehdy dokončena výstavba barokního zámku zahájená již za Jana Adama Questenberga. Po dobu Dominikovy nezletilosti a při pozdějších zahraničních cestách vedl správu majetku jeho otec Václav Antonín, případně teta Marie Antonie Kounicová, ovdovělá Questenbergová (1708–1778). Až po návratu ze Španělska převzal správu majetku osobně, a i když trvale sídlil ve Vídni, každoročně zajížděl na několik týdnů do Jaroměřic. Úspěšně například prosadil chov ovcí dovezených ze Španělska.
Po starším bratrovi Arnoštu Kryštofovi zdědil v roce 1797 knížecí titul a také hlavní rodová panství Slavkov a Uherský Brod. Svůj zájem poté zaměřil na Slavkov a správu Jaroměřic a Bečova přenechal synovi Aloisu Václavovi.
V roce 1762 se oženil s bavorskou šlechtičnou Marií Bernardinou hraběnkou z Plettenberg-Wittemu (1743–1779), která mu porodila 4 děti:
- Marie Terezie (3. února 1763, Vídeň – 25. července 1803, tamtéž), manž. 1785 Rudolf Jan Bruntálský z Vrbna (23. července 1761, Vídeň – 30. ledna 1823, tamtéž), nejvyšší komorník císařského dvora 1806–1823, zakladatel železáren v Komárově
- Marie Antonie (6. srpna 1765 – 7. dubna 1805[2])
- Filipína (11. října 1769 – 3. května 1771)
- Alois Václav (19. června 1774, Vídeň – 15. listopadu 1848, Paříž), 4. kníže z Kounic a Rietbergu, diplomat, zemřel jako poslední potomek knížecí moravské větve rodu Kouniců, jméno a erb Kouniců v roce 1898 převzali spříznění Bruntálští z Vrbna
Odkazy
Reference
- ↑ Podle CERMAN, Ivo. Šlechtická kultura v 18. století: filozofové, mystici, politici. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 762 s. ISBN 978-80-7422-122-4. S. 202. byl Kounic vyslancem ve Španělsku v letech 1776–1780 a nejvšším štolbou od roku 1794.
- ↑ Kaunitz. www.angelfire.com [online]. [cit. 2022-10-22]. Dostupné online.
Literatura
- Ottův slovník naučný, díl 14; Praha, 1899 (reprint 1998) ISBN 80-7185-200-7
- Plichta, Alois: Jaroměřicko. Dějiny Jaroměřic nad Rokytnou a okolí, díl II.; Třebíč, 1994 ISBN 80-85766-39-6
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dominik Ondřej z Kounic na Wikimedia Commons - Rodokmen Kouniců
| Předchůdce: Arnošt Kryštof |
|
Hrabě z Rietbergu 1794 – 1797 |
|
Nástupce: Alois Václav |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Dominik_Ondřej_II._z_Kounic |
