Elżbieta Izabela Lubomirska

Elżbieta Izabela Lubomirská
Portrét od Marcella Bacciarelliho
Narození	21. května 1736 Varšava, Polsko-litevská unie Polsko-litevská unie
Úmrtí	25. listopadu 1816 (ve věku 80 let) Vídeň, Rakouské císařství Rakouské císařství
Pohřbena	Hřbitov ve Währingenu a Kostel svatého Stanislava
Manžel	Stanisław Lubomirski
Potomci	Julia Lubomirska, Konstancja Małgorzata Lubomirska, Aleksandra Lubomirska a Elżbieta Lubomirska
Rod	Czartoryští
Otec	August Alexandr Czartoryski
Matka	Maria Zofia Sieniawská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Elżbieta Izabela Lubomirska (21. května 1736, Varšava – 11. listopadu 1816, Vídeň), známější pod svým provdaným jménem Izabela Lubomirska, byla politicky vlivná polská šlechtična, filantropka a kulturní mecenáška.

Život

Byla dcerou Augusta Aleksandra Czartoryskiho, jednoho z vůdců Familie, a Marie Zofie Czartoryské. V mládí se zamilovala do svého bratrance Stanisława Augusta Poniatowského, který byl později zvolen polským králem jako Stanislav August, ale nemohla se za něj provdat kvůli odporu svého otce, podle jehož názoru nebyl dostatečně bohatý ani vlivný.^[1]

Nakonec se 9. června 1753 provdala za Stanisława Lubomirského, se kterým měla čtyři dcery: Julii, Konstancju, Elżbietu a Aleksandru.

Od roku 1783 byla členkou polských svobodných zednářů.^[2] Pro její zálibu v modré, kterou často nosila, se jí říkalo „Modrá markýza“.

Byla jedním z největších a nejbohatších vlastníků půdy v Unii. Patřil jí Wilanowský palác (dřívější královské sídlo Jana III. Sobieského) u Varšavy, palác v Ursynówě (tehdy nazývaný Rozkosz), který postavila pro svou dceru Aleksandru, a palác Mon Coteau v Mokotówě (dnešní Palác Szustra). Položila základní kámen k budově Národního divadla ve Varšavě a iniciovala přestavbu rodinného sídla svého manžela, zámku Łańcut, v rokokovém stylu.

Nepochybně byla jednou z nejvýraznějších žen v Polsku 18. století. Velmi aktivně se účastnila politiky. Zpočátku si rozuměla s králem Stanislavem Augustem, později s ním měla spory. Roztrpčena neúspěchem svého jednání u dvora se přestěhovala do Paříže a po vypuknutí revoluce utekla do Vídně. Kromě politické činnosti se vyznamenala jako pokroková ochránkyně rolníků – na svých panstvích zakládala školy a nemocnice. V Łańcutu založila palírnu, která dnes existuje pod názvem Polmos Łańcut.

Zemřela 25. listopadu 1816 ve Vídni. Byla pohřbena na hřbitově ve Währingu. Dne 23. září 1885 byla z důvodu likvidace hřbitova rakev převezena do farního kostela v Łańcutu, kde byla znovu pohřbena. Již dříve byl v chrámu postaven pomník z bílého carrarského mramoru, který financoval hrabě Alfred Potocki.

Galerie

• 
  Hra za přítomnosti krále Stanislawa II. Augusta v srpnu 1790. Obraz zachycuje interiér prvního varšavského Národního divadla na náměstí Krasińských. Toto divadlo štědře podpořila Elżbieta Lubomirska.
• 
  Izabela Lubomirska na koncertě s Henrykem Lubomirskim (hrající na harfu) a svými dvěma francouzskými známými v Łańcutu v roce 1793.
• 
  Obraz Izabely Lubomirské od Carla Hummela, 1816.

Vývod z předků

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elżbieta Izabela Lubomirska na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Elżbieta Izabela Lubomirská na Wikimedia Commons
• Elżbieta Czartoryska v muzeu Wilanowského paláce

Autoritní data	GND: 1035496844 ISNI: 0000 0001 2233 0965 PLWABN: 9810624621505606 RKDartists: 460848 ULAN: 500241805 VIAF: 165220914 WorldCat Entities: E39PBJvCKwy69m3mDcw6MqHV4q