Elektrostatický odlučovač (elektroodlučovač) je zařízení, které slouží k odstranění popílku ze spalin za pomoci statické elektřiny.[1] Hlavní součást odlučovače tvoří záporně nabitá elektroda, která polarizuje popílek z procházejících spalin.[1] Popílek je následně zachytáván na uzemněných kladně nabitých deskách (elektrodách) a následně mechanicky sbírán v lapači.[1]
Běžné spaliny obsahují asi 30 g popílku na 1 m³, díky použití elektroodlučovače je obsah pevných částic snížen na méně než 0,1 g/m³.[1] Elektrody mají napětí typicky 40–70 kV, rychlost spalin v komoře odlučovače činí asi 1–2 m/s.[2][3]
První pokusné použití odstranění pevných částic ze spalin pochází z roku 1824, nicméně ke skutečnému průmyslovému využití elektrostatického jevu došlo díky patentu Fredericka Gardnera Cottrella z roku 1907.
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu elektrostatický odlučovač na Wikimedia Commons
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Elektrostatický_odlučovač |
