Elizabeth Ryanová

Elizabeth Ryanová
Rodné jméno	Elizabeth Montague Ryan
Narození	5. února 1892 Anaheim
Úmrtí	6. července 1979 (ve věku 87 let) Wimbledon
Povolání	tenistka
Ocenění	Mezinárodní tenisová síň slávy (1972)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Elizabeth Montague „Bunny“ Ryanová (5. února 1892, Anaheim – 6. července 1979, Londýn) byla americká tenistka, žijící po většinu života v Británii (rodina se do Británie přestěhovala v jejích dvanácti letech).^[1] Získala 26 grandlamových titulů. Vyhrála ženskou čtyřhru na Wimbledonu v letech 1914, 1919, 1920, 1921, 1922, 1923, 1925, 1926, 1927, 1930, 1933 a 1934, wimbledonský mix v letech 1919, 1921, 1923, 1927, 1928, 1930, 1932. Pařížský ženský debl ovládla čtyřikrát (1930, 1932, 1933, 1934) a jednou newyorský (1926). V New Yorku přidala dva tituly v mixu (1926, 1933). I přes tuto unikátní bilanci nemá kariérní grand slam, protože se nikdy nezúčastnila australského mistrovství. Ve dvouhře byly jejími největšími grandslamovými úspěchy finále v All England Clubu (1921, 1930) a na US Open (1926).

Její nejčastější deblovou partnerkou byla francouzská tenistka Suzanne Lenglenová, vyhrály spolu šest londýnských finále. Spolu ve Wibledonu nikdy neprohrály žádný zápas, jejich bilance je 31 výher, žádná prohra. S další Francouzskou Simonne Mathieuovou se podělily o čtyři grandslamové tituly, čtyřikrát jí k triumfu dopomohla rovněž krajanka Helen Willsová. Zbylé tři získala po boku Agnes Mortonové, Mary Browneové a Eleanor Gossové. V mixu zdvihla třikrát pohár nad hlavu s Britem Randolphem Lycettem, o zbylých šest titulů se podělila s Jeanem Borotrou, Frankem Hunterem, Patrickem Spencem, Jackem Crawfordem, Enrique Maierem a Ellsworthem Vinesem.

V roce 1972 byla uvedena do Mezinárodní tenisové síně slávy.^[2] Za celou svou kariéru vyhrála 659 turnajů. Na Wimbledonu drží doposavad rekord v počtu titulů v ženské (12) i smíšené čtyřhře (7). V ženské čtyřhře dělí její první (1914) a poslední titul (1934) plných dvacet let. Ve Wimbledonu vyhrála 190 zápasů, v čemž ji překonaly jen Billie Jean Kingová a Martina Navrátilová. V ženské čtyřhře je její wimbledonská bilance zcela unikátní: 73 výher a jen 4 prohry za celou kariéru. Osudová spjatost s wimbledonským dvorcem ji provázela až do konce života, neboť přímo na něm v roce 1979 zemřela, zkolabovala na toaletě během finále mužské dvouhry.^[3] Skonala den předtím, než Billie Jean Kingová překonala její rekord v počtu vyhraných utkání na londýnské trávě. Podle Kingové to nebyla náhoda, nepřála si prý překonání svého rekordu dožít.^[4]

Bývá považována za vynálezkyni stylu založeného na úderech z voleje. Před ní takřka všechny hráčky preferovaly úder od základní čáry až po dopadu míčku na zem. Právě to jí také dodalo mimořádnou zbraň pro hru ve čtyřech.

Reference