| Ellbögen | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°10′ s. š., 11°26′ v. d. |
| Nadmořská výška | 1 070 m n. m. |
| Časové pásmo | SEČ/SELČ |
| Stát | Rakousko Rakousko |
| Spolková země | Tyrolsko |
| Okres | Innsbruck-venkov |
  Ellbögen | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 34,5 km² |
| Počet obyvatel | 1 109 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 32,2 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Walter Hofer |
| Oficiální web | www |
| gemeinde | |
| Telefonní předvolba | 0512 |
| PSČ | 6083 |
| Označení vozidel | IL |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ellbögen je obec v Rakousku ve spolkové zemi Tyrolsko v okrese Innsbruck-venkov.
Žije zde přibližně přibližně 1 100[1] obyvatel.
Historie
Slunečné svahy Ellbögenu na Patscherkofelu byly osídleny již v pravěku, v roce 1967 byly ve Sant Peteru nalezeny ilyrské popelnicové hroby. Po přistěhování Bavorů byli největšími vlastníky půdy hrabata z Andechsu a později tyrolští panovníci. V roce 1031 je "villa Taerzins" (čtvrť Tarzens) zmíněna v (zakázané) darovací listině Arnolda I. z Moritu, hofmistra biskupského kostela v Brixenu, klášteru Benediktbeuern.[2] Samotný Ellbögen je v seznamu plátců daní kláštera Schäftlarn z let 1170 až 1173 uváděn jako Ellenbogen.[3]
Pro obec měla velký význam 23 km dlouhá "solná cesta" z Hall v Tyrolsku přes Ampass, Patsch a Ellbögen do Matrei am Brenner, dnešní Ellbögener Straße (L 38). Toto spojení mezi údolím Unterinntal a údolím Wipptal bylo pravděpodobně vybudováno již Římany. Díky solným dolům v Hallu se zde rozvinul čilý dopravní ruch a v Ruggschreinu byla zřízena celnice. Pro dopravní ruch jsou charakteristické četné hostince a kovárna u mostu Mühltaler, která je zmiňována v roce 1395. Během historických válek sloužila cesta opakovaně jako komunikace pro vojska.[2]
V 16. a 17. století měla hospodářský význam těžba mědi a sirníků v údolích Viggartal a Arztal. Ruda z Arztalu se údajně používala k odlévání "černého kamene" v innsbruckém dvorním kostele. Ruda se musela dopravovat na velké vzdálenosti do hutí v Ehrwaldu, což způsobilo, že se těžba v roce 1649 stala nerentabilní.[4]
Farní kostel byl postaven v roce 1472 a koncem 18. století byl přestavěn v barokním slohu.[4]
Významnou stavbou je také mlýn na potoce Falkasanerbach. Mlýn Hinterloch se nachází v obci Innerellbögen směrem na Arztal. Na hřebenu mlýnského kola je vyrytý letopočet 1738, který pravděpodobně odkazuje na obnovu této části kola. Vzhledem k tomu, že mlýn byl v provozu až do roku 1951 a mlýnské kolo bylo do té doby stále funkční, lze stáří mlýna klást snad až do tohoto období (asi 200 let).[5]
Poloha
Ellbögen je roztroušená osada dvanáct kilometrů jižně od Innsbrucku, která se nachází na východní straně údolí Wipptal. Rozsáhlé území obce je na západě ohraničeno řekou Sill, na severu říčkou Ruggschreiner Bach a na jihu říčkou Falkasanerbach, která odvodňuje Arztal. Mezi nimi leží Viggartal, kterým protéká řeka Mühlbach.[6]
Turistickou základnou ve Viggartalu je Meißner Haus v nadmořské výšce 1720 m n. m.[7]
Členění
Obec Ellbögen je také katastrální obcí, místní části jsou:
- Hennenboden (vesnice)
- St. Peter (vesnice)
- Mühltal (vesnice)
- Tarzens (Rotte)
- Erlach (malá vesnice)
- Niederstraße (rozptýlené domy)
- Oberstraße (rozptýlené domy)
- Oberellbögen (rozptýlené domy)
- Innerellbögen (rozptýlené domy)
- Penzen (osada)
Kromě toho se v obci nacházejí alpské pastviny: Arztaler Hochleger, Arztaler Niederleger, Hörtnaglalm, Kellerhütte a Profeglalm.
Sousední obce
Ellbögen sousedí s obcí Patsch na severozápadě, s obcemi Lans, Sistrans a Aldrans na severu, s Rinn na severovýchodě, s Tulfes na východě, s Matrei am Brenner na jihu a se Schönberg im Stubaital na západě.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ellbögen na německé Wikipedii.
- ↑ a b Einwohnerzahl 1.1.2018 nach Gemeinden mit Status, Gebietsstand 1.1.2018. Statistik Austria. Dostupné online. [cit. 2019-03-09].
- ↑ a b Tiroler Urkundenbuch / Abt. 2. Die Urkunden zur Geschichte des Inn-, Eisack- und Pustertals Bd. 1. Bis zum Jahr 1140.. Innsbruck: Universitätsverl. Wagner, 2009. 399 s. Dostupné online. ISBN 978-3-7030-0469-8, ISBN 3-7030-0469-X. OCLC 501323164 S. 185 až 186.
- ↑ Tiroler Urkundenbuch. 2,2, Abt. 2, Die Urkunden zur Geschichte des Inn-, Eisack- und Pustertals ; Bd. 2, 1140 bis 1200. Svazek 2. Innsbruck: Landesmuseum Ferdinandeum, 2012. 579 s. Dostupné online. ISBN 978-3-7030-0485-8, ISBN 3-7030-0485-1. OCLC 796252057 S. 199.
- ↑ a b Ellbögen. www.geschichte-tirol.com [online]. [cit. 2022-11-16]. Dostupné online.
- ↑ eingängige Getreidemühle, Hinterlochermühle. Tiroler Kunstkataster [online]. [cit. 2022-11-16]. Dostupné online.
- ↑ Geographische Lage. www.ellboegen.at [online]. [cit. 2022-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-16.
- ↑ Herzlich Willkommen am Meissner Haus !. Meissner Haus-Tuxer Alpen-Tirol [online]. [cit. 2022-11-16]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ellbögen na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Ellbögen |
