| Emerich Gabzdyl | |
|---|---|
 Emerich Gabzdyl | |
| Narození | 20. července 1908 Ostrava Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 12. září 1993 (ve věku 85 let) Ostrava Česko  Česko |
| Povolání | sochař, tanečník, choreograf a režisér |
| Příbuzní | René Gabzdyl (syn) |
| Ocenění | zasloužilý umělec (1963) Vyznamenání Za vynikající práci (1978) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Emerich Gabzdyl (20. července 1908 Ostrava – 12. září 1993 Ostrava) byl český tanečník a choreograf.
Životopis
Narodil se jako nejmladší z dětí v početné rodině mistra elektrikáře na jámě Louis (později důl Jeremenko) v hornických a hutnických Vítkovicích, které tehdy v roce 1908 byly ještě samostatným městem. V rodině existoval velmi vřelý vztah k hudbě, jeho starší bratr Jan si zvolil hudbu jako životní povolání a byl po léta korepetitorem ostravského divadla. Emericha od dětství lákalo divadlo, kterému nakonec zasvětil svůj život.[1]
Jeho kariéra začala ve čtrnácti letech, kdy získal angažmá v baletním souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Zde pak působil až do roku 1928. Jednu sezónu, 1928/1929, působil ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Jeho mentorem se stal italský choreograf Achille Viscusi, který jej později obsazoval do sólových rolí. Už v osmnácti letech vytvořil choreografii oper Romeo a Julie od Charlese Gounoda a Královna ze Sáby od Karla Goldmarka. V roce 1927 byl obsazen do hlavní role v Legendě o Josefovi od Richarda Strausse, kterou zpracoval choreograf Max Semmler. S jeho souborem podnikl turné po Německu, Rakousku a Švýcarsku (1929–1932).
V letech 1932–1938 působil jako baletní, operní a operetní choreograf brněnského divadla. Do Ostravy se vrátil v roce 1939 a působil zde až do roku 1970, s krátkými přestávkami, kdy působil jako pedagog choreografie na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze (1953–1956) a klasického tance na Konzervatoři v Ostravě.
V období 1970–1974 byl uměleckým šéfem Baletu Národního divadla v Praze.[2]
S divadlem v Ostravě pak spolupracoval až do své smrti v roce 1993.
O jeho houževnaté a energické povaze svědčí mj. fakt, že ještě jako šedesátiletý tančil starého Magdona v Maryčce Magdonově od Jaromíra Bažanta.[2]
Ocenění
- 1963 titul zasloužilý umělec
Odkazy
Reference
- ↑ WEIMANN, Mojmír. Vzpomínka na Emericha Gabzdyla. Opera Plus [online]. 12.9.2013 [cit. 2020-05-03]. Dostupné online.
- ↑ a b KOLEKTIV AUTORŮ. Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha: Academia, 1988. 623 s. S. 112.
Literatura
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 112–3
- PELIKÁNOVÁ, Gabriela; KAHÁNKOVÁ, Taťána. Rodáci a významné osobnosti Moravskoslezského kraje. Ostrava: Moravskoslezský kraj, 2006. S. 15.
- ŠLIK, Vladimír. Divadlo a jeho tvůrci. Praha : nakl. A. Varhaníková. 1941, str. 174, 178
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Emerich Gabzdyl na Wikimedia Commons - Emerich Gabzdyl v archivu Opery Plus
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Emerich_Gabzdyl |
