 Enterobacteriaceae | |
|---|---|
 Salmonella typhimurium, snímek z elektronového mikroskopu | |
.jpg) E. coli, snímek z elektronového mikroskopu | |
| Vědecká klasifikace | |
| Doména | bakterie (Bacteria) |
| Oddělení | Proteobacteria |
| Třída | Gammaproteobacteria |
| Řád | Enterobacteriales |
| Čeleď | Enterobacteriaceae (ex Rahn 1937) Ewing et al. 1980 |
| Typový rod | |
| Escherichia Castellani and Chalmers 1919 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Enterobacteriaceae, běžně zvaná enterobakterie, je rodově i druhově početná čeleď zahrnující gramnegativní, fakultativně anaerobní tyčinky, z nichž většina žije ve trávicím traktu obratlovců jako přirozená součást mikroflóry střeva. Většina je nepatogenních, ale některé jsou podmíněně patogenní a některé druhy jsou nebezpečnými původci vážných i smrtelných nemocí (např. Salmonella, Shigella, Y. pestis, některé kmeny E.coli)
Protože enterobakterie žijící ve střevě se výkaly dostávají do vnějšího prostředí, jejich přítomnost (například ve vodě) ukazuje na fekální znečistění.
Charakteristika
Enterobakterie jsou rovné tyčinky 1-6 μm dlouhé a 0,3-1 μm široké, netvoří spory a dle Grama se barví negativně. Pohyblivé druhy mají peritrichní bičíky.
Jsou to nenáročné bakterie, chemoautotrofní a většinou prototrofní. Mohou fermentovat glukózu za tvorby plynu a redukují nitráty. Většinou tvoří katalázu, ale oxidáza jsou negativní. Patří mezi mezofilní bakterie, rostou v teplotním rozmezí mezi 18-40 °C, optimální teplota je 37 °C. Nevadí jim vysoká koncentrace žlučových solí, toho se využívá při přípravě výběrově diagnostických půd.
Antigenní struktura
Enterobakterie jsou gramnegativní bakterie, jejich buněčná stěna tedy obsahuje lipopolysacharidy zakotvené ve vnější membráně. Ty působí jako endotoxiny a stimulují imunitní systém hostitele. Vedlejší polysacharidové řetězce lipopolysacharidů se nazývají O-antigen. V tomto znaku jsou enterobakterie velmi variabilní, existuje velké množství různých forem O-antigenu i v rámci jednoho druhu. U pohyblivých enterobakterií popisujeme antigeny bičíku, tzv. H-antigeny. I u H-antigenu známe mnoho jeho forem. U některých dalších rodů popisujeme i tzv. K-antigen.
Podle antigenní struktury jednotlivých enterobakterií dělíme druhy na jednotlivé sérovary.
Kultivace
Enterobakterie nejsou příliš náročné na živiny ani na atmosféru, kultivují se aerobně při 37 °C. Vyrábí se výběrově diagnostické půdy speciálně pro enterobakterie, například Endův a MacConkeyův agar, Deoxycholát-citrátový agar, Salmonella-Shigella agar nebo agar s briliantovou zelení. Druhy, které jsou schopné zužitkovat citronan jako jediný zdroj uhlíku, rostou na Simmonsově citrátovém agaru.
Součástí většiny takových půd je laktóza a indikátor pH - roste-li na agaru enterobakterie, která je schopná štěpit mléčný cukr, pH poklesne a dojde ke změně zbarvení agaru (zrůžoví, v případě Endova agaru). Inhibiční sloužkou bývají žlučové soli nebo další látky.
Enterobakterie a jejich význam
Většina enterobakterií jsou saprofyti a mutualisté trávicího ústrojí, tvoří součást obligátní mikroflóry střeva. Vyskytují se také ve vodě, v půdě a na rostlinách. Tzv. koliformní bakterie, tedy Escherichia coli a další druhy štěpící laktózu, jsou indikátorem fekálního znečištění pitné vody.
Patogenní druhy
Mezi enterobakteriemi nalezneme také fakultativní patogeny, které způsobují onemocnění jen u oslabených jedinců, a vyloženě obligátně patogenní organismy, které způsobují závažná onemocnění lidí i zvířat. Některé druhy způsobují nemoci rostlin.
- Druhy patogenní pro člověka
- Escherichia coli
- Plesiomonas shigelloides
- Proteus (bakterie) spp.
- Providencia spp.
- Salmonella enterica
- Shigella spp.
- Yersinia pestis
- Yersinia enterocolitica
- Nemoci ptáků
Rody
- Alishewanella
- Alterococcus
- Arsenophonus
- Azotivirga
- Brenneria
- Buchnera
- Budvicia
- Buttiauxella
- Cedecea
- Citrobacter
- Edwardsiella
- Enterobacter
- Erwinia
- Escherichia
- Ewingella
- Hafnia
- Klebsiella
- Kluyvera
- Leclercia
- Leminorella
- Moellerella
- Morganella
- Obesumbacterium
- Pantoea
- Pectobacterium
- Photorhabdus
- Plesiomonas
- Pragia
- Proteus
- Providencia
- Rahnella
- Saccharobacter
- Salmonella
- Serratia
- Shigella
- Tatumella
- Trabulsiella
- Wigglesworthia
- Xenorhabdus
- Yersinia
- Yokenella
Údaje z Bergey's manual, 2001 [1]
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Enterobacteriaceae na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Enterobacteriaceae |
