Erich Abraham

Erich Abraham
Narození	27. března 1895 Marienburg, Německé císařství
Úmrtí	7. března 1971 (ve věku 75 let) Wiesbaden, SRN
Vojenská kariéra
Hodnost	General der Infanterie
Doba služby	1914 – 1945
Sloužil	Německé císařství (do roku 1918) Výmarská republika (do roku 1933) Třetí říše
Složka	Reichsheer (do roku 1918) Reichswehr (do roku 1933) Wehrmacht
Jednotka	76. pěší divize LXIII. armádní sbor
Války	První světová válka Druhá světová válka
Vyznamenání	Rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi Německý kříž ve zlatě
multimediální obsah na Commons

Erich Gottfried Abraham (27. března 1895 – 7. března 1971) byl německý veterán první světové války a pozdější vysoce vyznamenaný generál pěchoty (General der Infanterie), sloužící během druhé světové války. Mimo jiné byl držitelem rytířského kříže železného kříže s dubovými ratolestmi nebo německého kříže ve zlatě.

Mládí a první světová válka

Erich Abraham se narodil 27. března roku 1895 v západopruském městě Marienburgu jako syn drážního úředníka. Po dokončení vzdělání vstoupil dobrovolně s vypuknutím první světové války do císařské německé armády, kde byl následně zařazen ke 152. pěšímu pluku (Infanterie-Regiment Nr. 152) ze 41. divize generálmajora Hermanna von Steina.

S divizí byl následně odvelen na východní frontu, kde se s jednotkou zapojil do bojů u Tannenbergu, kde německá armáda později zvítězila. U tohoto pluku se postupně vypracoval až do hodnosti četaře (Vizefeldwebel) a stal se rovněž důstojnickým čekatelem (Offiziersaspirant). Dne 11. července 1915 byl povýšen do hodnosti poručíka v záloze (Leutnant der Reserve) a zhruba o měsíc později byl převelen ke 341. pěšímu pluku (Infanterie-Regiment Nr. 341) ze 86. pěší divize (86. Infanterie-Division), kde byl jmenován do funkce velitele čety.

Pluk se nacházel rovněž na východní frontě a Abraham se společně se svou jednotkou zapojil do těžkých bojů proti ruské carské armádě v bitvě u Gorlice. Zde poručík Abraham převzal dočasně velení roty poté, co byl její velitel zabit v boji. Po vítězství v bitvě byl za své velení rotě vyznamenán k počátku září téhož roku pruským železným křížem II. třídy a zároveň se vrátil ke své četě, které velel před tím. V této funkci zůstal až do poloviny září roku 1916.

Následně poté byl jmenován pobočníkem velitele III. praporu z téže pluku, přičemž tuto funkci zastával až do počátku února roku 1917. Funkci pobočníka velitele praporu si vyzkoušel i na dále a to u I. praporu. Později už následovaly různé pozice u štábu 86. pěší divize, u kterých zůstal až do konce války. Mezi jeho další vyznamenání, která do konce války obdržel patří např. pruský železný kříž II. třídy nebo Rakousko-Uherský vojenský záslužný kříž III. třídy s válečnou ozdobou.

Poválečné období a policejní kariéra

Po skončení války sloužil Abraham u různých dobrovolnických vojenských uskupení a se vznikem Reichswehru se byl přidělen ke 109. pěšímu pluku Reichswehru (Reichswehr-Infanterie-Regiment 109), který spadal pod 9. brigádu Reichswehru proslulého generála Paula von Lettow-Vorbecka. Zde sloužil ve funkci pobočníka velitele praporu, tedy funkce, kterou dobře znal ze svého válečného působení.

K 20. květnu roku 1920 však armádu opouští a hned na to vstupuje do služeb policie. V září téhož roku je mu ještě propůjčena hodnost armádního nadporučíka v záloze (Oberleutnant der Reserve).

Jeho prvním služebním postem se stalo policejní prezidium ve Štětíně, kde byl hned v červnu téhož roku povýšen do hodnosti policejního nadporučíka.